Prosím zkontrolujte si, jakou oblast máte vybranou vpravo nahoře na stránce.
Nebo jednoduše nemáme v databázi žádnou další akci. Víte o nějaké? Řekněte nám o ní ve formuláři zde!
Trancefusion TTSG: Rozhovor s Kyau & Albert a Stoneface & Terminal
O uplynulém víkendu se konalo opravdu monstrózní rozloučení s party Trancefusion. V pátek proběhla v klubu Mecca pre-party, v sobotu se uskutečnila poslední Trancefusion – Time to Say Goodbye v nádherných prostorách Průmyslového paláce v Holešovicích a kdo měl síly, pokračoval ještě na Trancefusion after-party, která se uskutečnila v neděli, taktéž v klubu Mecca.
Naše redakce se zúčastnila ,,jen“ hlavní Trancefusion v Průmyslovém paláci a při té příležitosti vyzpovídala mimo jiné oblíbenou čtveřici labelu Euphonic - Kyau & Albert a Stoneface & Terminal.
Obě dvě djské dvojice vystoupily už v pátek na pre-party v Mecce, každá ve svém vlastním setu. V sobotu úderem 7. hodiny večerní se předvedli ve společném hodinovém B2B setu. Set byl báječný, energický, svěží, i když je fakt, že tato čtveřice by si zasloužila mnohem víc prostoru
V rozhovoru, který jsme se čtveřicí udělali hned po jejich setu jsme se ptali mimo jiné na otázky, které nám zaslali sami naši čtenáři a fanoušci Kyau & Albert a Stoneface & Terminal. Příjemné čtení!
Ahoj kluci, včera jste hráli na Trancefusion pre-party, jaké to bylo? Obecně máte radši větší akce jako je ta dnešní nebo spíš menší, klubové parties?
Stephen: Ve skutečnosti jsou obě možnosti zajímavé. Včera to byla velká party, skvělá atmosféra i lidi, ale bylo to samozřejmě menší než dnes. Dneska má zase člověk možnost zasáhnout mnohem víc lidí, což je taky skvělé.
Ralph: Myslím, že lepší je to na menších akcích, kdy člověk vidí všechny ty lidi, namísto těch velkých mnohatisícových akcí, kde je prostě zmatek a horda lidí.
Henry: Myslím,že včera to bylo takové víc intimní, mohli jsme se doslova dotknout publika ..dneska je to trochu vzdálenější, ale jak říkal Stephen, je tu větší zásah
Matthiass: Miluju, když můžu být blízko k lidem ..Mám rád kluby, líbí se mi sice i na velkých akcích, ale preferuji kluby.
Ralph: Velkou výhodou hraní v klubech je taky fakt, že sety jsou obvykle delší. Promotér velké akce chce udělat line-up co nejzajímavější, aby nalákal co nejvíce fanoušků. Dnešní hodinové hraní se Stoneface and Terminal bylo velice kompaktní. Mám ale raději 3 nebo 4 hodinové sety, protože člověk do toho může dát víc …je tolik dobrých tracků, které se prostě do 1 nebo 2 hodin nevlezou.
A co dnešní atmosféra? Splnila vaše očekávání?
Ralph: Skutečně super, jsem hlavně ohromený budovou, vypadá skutečně historicky. Je tady báječné prostředí, stage, světla,, zvuk, všechno dohromady. Je skvělé, že jsme měli možnost zahrát si na poslední Trancefusion. Ale možná by mohli udělat ještě jednu ..nebo nějaké znovuzrození TF.
Henry: Time to say hello … (smích)
Vaše práce, djsing a všechno kolem, mohou být velice vysilující. Děláte něco, čím se držíte v kondici?
Ralph: Zrovna jsem četl, že člověk získá dostatek vitamínu C, když denně vypije 30 piv… (smích)
Stephen: No, pro jednu nebo dvě hodiny hraní se člověk nemusí nějak zvlášť udržovat…
Henry: Je to spíš o cestování …snažíme se spát, kde to jde …Taky se snažíme jíst zdravěji ..no, někdy to není úplně možné …třeba v Singapuru se člověk nasnídá velice zdravě, ale v Anglii to prostě nejde. (smích)
Když zapřemýšlíte nad svou vlastní produkcí, který track je váš nejoblíbenější? Máte nějakou skutečně srdeční záležitost?
Ralph: Tak tohle je těžká otázka …myslím, že nemám žádný nejoblíbenější ..Jinými slovy, je těžké vybrat jeden ..taky hodně záleží na náladě.
Henry: Jojo, to hodně záleží na náladě. Včera jsem poslouchal Arrival – první track našeho prvního alba a říkal jsem si, že ten je můj nejoblíbenější. Pak jsme zase ale poslouchal nějaký jiný a říkal si to samé. Každý track je dělaný v nějaké náladě, v nějakém rozpoložení ..je těžké se rozhodnout.
Matthias: Řekl bych, že každý track, který děláme, je v té době náš nejoblíbenější. Proto to vlastně děláme
Stephen: Já osobně považuji za nejlepší track vždy ten, na kterém zrovna dělám
Jak dlouho vám trvá vytvořit track? Kde berete inspiraci?
Ralph: Záleží hodně na tom, jestli je tam vokál nebo ne, protože obvykle vokálové tracky zaberou víc času. Ale těžko říct, záleží na tom, jestli se objeví takový ten ,,magický moment“. Dá se to udělat rychle, ale může to zabrat taky týdny měsíce …V minulosti jsme udělali hodne demo nahrávek a stalo se, že jsme track dokončili až po několika letech. Takže žádné přesné pravidlo neexistuje.
Henry: Když jsme dělali track s Ellie Lawson, trvalo to skoro rok jej dokončit, najít správný setup kolem vokálu. Pracovali jsme a pracovali, pak jsme to odložili ..pak se k tomu zase vrátili …pro porovnání, třeba poslední track Infection, který je k dostání na Euphonicu, nám zabral asi 2 nebo 3 dny. Byl nápad a produkce šla jako po másle.
Co se týká tracku ONE, jak probíhala spolupráce? Měli jste nějaké problémy, hádky nebo něco podobného?
Ralph: Už jsme spolupracovali na předchozích albech, třeba u songu We Own The Nigh a když jsme pracovali na našem posledním albu Distant Lights, zeptala jsme se kluků, jestli mají chuť, čas a jestli jsou drazí (smích). Oni řekli, že sice čas nemají, jsou drazí, ale že udělají výjimku a půjdou do toho (smích). Tak jsme udělali track a jsme velice rádi, protože One sklízí velký úspěch. Byl vydaný už před tím, než jsme vydali celé album a už tehdy jsme na něj dostali skvělé ohlasy a podporu. Takže na dalším albu možná znova ...a možná by mohli zpívat Stoneface a Terminal (smích)
Henry (zpívá a směje se)
Matthias: Zpíváme sprosté věci …rap a tak (smích)
Všichni se smějí.
Jak ovlivňuje djing váš rodinný život?
Stephen: Djing je naše hlavní práce. Hudba je naše vášeň, která se stala povoláním. Většinu času je to tedy vášeň, práce je to spíš v tom, že musíme cestovat …stejně je ale skvělé dělat to, co vás baví.
Henry: Když má člověk manželku nebo přítelkyni, která ho podporuje doma, tak to není tak těžké. Je to zkrátka tvoje práce, blízcí musí vědět, že to je práce a není to jen sedění u počítače a hraní. Je to naše práce a my pro to musíme něco dělat. A pokud máte holku, která tohle chápe a podporuje vás, je to dobrý.
Co byste dělali, kdybyste nebyli djs?
Henry: Řidiče autobusu. Jako dítě jsem jím chtěl být. I dnes, když se podívám na řidiče autobusu, tak mu svým způsobem závidím. (smích)
Ralph: Asi rok jsem pracoval pro jednu softwarovou firmu, co dělá hudební software. Potom jsme začli s Euphonicem, začali jsme vydávat hudbu. Naším plánem nebylo dělat to profesionálně, ale potom jsme vydali singl Outside a stal se z něj velký hit a my se museli rozhodnout. Můj otec mi říkal: ,,Nedělej to, zůstaň seriózní, hudební průmysl je špatný, všichni jsou gansteři a klauni…“ a možná měl pravdu.
Stephen: Studoval jsem počítačové vědy, takže bych se tím pravděpodobně i živil, ale popravně, nikdy jsem se neviděl v normálním zaměstnání ..vždycky jsem měl pocit, že tohle funguje právě v hudbě.
Matthiass: Než jsem začal s muzikou, tak jsem pracoval jako informatik.
Henry: Myslím, že povolání týkající se počítačů a IT mají v dnešní době smysl.
Máte nějaký svůj sen? Třeba kam byste se chtěli podívat, co byste chtěli dělat?
Ralph: Myslím, že všechny moje sny se splnily.
Henry: Při naší práci je těžké říct, kam bychom chtěli jet, protože už jsme byli skoro všude …Ale podívali bychom se rádi třeba do Japonska
Ralph: Myslím, že by bylo fajn, kdyby to takhle zůstalo ještě několik dalších let ..abychom mohli dál vydávat hudbu a aby ta hudba byla stále úspěšná .. to by bylo fajn.
Henry and Matthias: Naším snem je asi to, abychom byli tam kde jsme i za dvacet let …
Ralph: Když jsem byla mladší, vždycky jsem si říkal, že tohle může člověk dělat jen tak do 40 let ..ale když se teď podívám na starší djs jako Westbam, Sven Vath, Tiesto nebo třeba Paul van Dyk, jsou mnohem starší než my a pořád to dělají …Na druhou stranu mám pocit, že s nimi stárne i publikum.
Matthias: Ano, ale záleží na konkrétním djovi.
Pokec s klukama z labelu Euphonic pokračoval ještě pěkných pár minut, potom už jsme je nechali být, ať si taky Trancefusion užijí před svou cestou do Finska (Kyau and Albert) a domů do Německa (Stoneface and Terminal).
Těšíme se na další setkání!
Připravila: Misha
English original: You were playing at the Trancefusion pre-party, how was it? Do you generally like big events like tonight or smaller club parties?
Stephen: Actually both is very interesting. Yesterday was a big party, great vibe with the people, but of course it was smaller than today. Today you reach much more people which is also good.
Ralph: I think there’s a better crowd in action at smaller venues, when you see all the people instead of couple of thousand, where’s just a mess …you know…mass of people.
Henry: I think the crowd yesterday, the situation was more intimate, we could touch the crowd, and today it’s more far away, but you can reach more, as Stephen said. I just say the same.
Mathiass: I love to be close with the people ..clubs are my favourite. ..i like to play here, at the big festivals, but I prefer the clubs.
Ralph: Also the big advantage of playing in a club because the sets are usually longer. At the festival the promoter wants to make the line-up very big to attract people to come to the festival. I mean this was very special to play one hour together with Stoneface and Terminal, very compact. I like 3 or 4 hour sets because you can put in more, there are so many good tracks, that you cannot normally play during 1 or 2 hours.
What about today’s atmosphere, did it match your expectations?
Ralph: Really cool, I was impressed by the building, it looks a little bit historic, really great set-up, the set-up on the stage, lights, sound. Cool that we played at the last Trancefusion first. Maybe they do another one, some revival…
Henry: Time to say hello … (laughing)
Your job, the djing and everything around can be very demanding. What to you do to keep in condition?
Ralph: I just read you get enough vitamine C when you drink 30 beers a day … (laughing)
Stephen: Well, for 1 or 2 hours you don’t have to do so much sports …
Henry: It’s more about the traveling, we try to sleep as much as it’s possible ..wherever you are you have to try to sleep .. And we try to eat healthy ..sometimes it’s not that possible, for example in Singapur you can eat very healthy …it’s different to London breakfast you know (laughing)
Thinking about your own production, what is your favorite track? What’s the real matter of the heart?
Ralph: Oh, that’s a really hard question ..we really don’t have one favorite ..I mean that it’s hard to pick up one, it also depends on the mood I would say.
Henry: Yeah, it depends on the mood. Yesterday I was listening to ,,Arrival” - the first track of our first album and I was like that is my favourite. The other they I listen to another one and I say the same, you know …it’s made in a special mood ..it’s hard to decide ..
Matthias: Every track we make is at point our favorite. That is the reason why we made it.
Stephen: For me personally the best track is always the track I’m working at the moment
How long does it take you to make a track? Where do you get inspiration?
Ralph: It really depends if it’s a vocal track, because vocal tracks usually take much more. But it’s hard to say, it depends if there’s there is the magic moment. You can make it quite fast, but it can also be weeks, months. Sometimes, we did in the past demos, which were made and few years later, you finish the track. So there’s no rule I would say.
Henry: We made a track with Ellie Lawson and it took almost a year to find the right set-up around the vocal. We worked and worked on it, then we left it and came back and the last single Infection - it’s out on Euphonic this month, it took like 2 or 3 days you know. The idea was there and then the production was going on.
As for the track One, how was the cooperation? Did you have some problems or arguments?
Ralph: We’ve already had a collaboration on our previous albums, the song We Own the Night e. g. and when we were working on our last album Distant Lights, we asked the guys if they are keen, if they are expensive, if they have time .. (laughing) …And they said yes, we are expensive and we don’t have time but we’ll do an exception and we said ,,let’s do the track”. And we are very happy, because One is very successful track, was immediately released before the release of the album and we got major support. So for the next album maybe another and maybe Stoneface and Terminal are singing (laughing)
Henry: laughing and singing
Matthias: We sing dirty stuff …rap etc. (laughing)
Everybody laughing
How does djing affects your family life?
Stephen: It’s our main job. Music is like our passion became job. Most of the time it’s passion but it’s also a job ..when you have to travel so long etc. but it’s still great to do what you like.
Henry: If you have a wife or girlfriend that supports you at home, you know, then it’s not too hard. It’s your job and you have to show them that it is a job and not only sitting in front of a computer and playing around. It’s your job, you have to do something. And if you have a girl that supports you it’s all good.
What would you do if you were not djs?
Henry: A bus driver. I wanted to be one as a child and even today I look at the bus driver, jealously ..I want to touch the wheel (laughing)
Ralph: Basically I was working for one year for a software company which makes music software called Magics and when I started this, we still had Euphonic and we still released music but it was not our plan to do it professionally but then we had Outside as a big hit, and we had to make decision. My father said ,,Don’t do it, be a serious person, entertainment business is a bad business, all gangsters and clowns” and maybe he was a little bit right.
Stephen: I studied computer science so probably I would be a computer scientist but honestly I have never seen myself in a regular job and I always had the feeling it works with a music.
Matthiass: Me too, before we started with our music I had a job as an informatic (computer science).
Henry: It’s better to have a job with computer, IT and stuff, it’s better today.
Do you have some sort of a dream? What would you like to do, where would you like to go?
Ralph: I think all my dreams came true.
Henry: In this job well …where you want to go is hard, because we were almost everywhere ..But we want to go to Japan for instance …There’s not much to dream of ..You know, you’re dreaming everyday but …
Ralph: I would say it would be good if this could stay for a couple of years and we can release music and it’s still successfull..this will be cool.
Henry and Matthias: This is the dream that we could make it in 20 years …
Ralph: When I was younger I was always thinking you can do this only till you are 40 but look now at the old djs like Westbam, Sven Vath, Tiesto or Paul Van Dyk ..they are older than we are and still in a business ..but I have the feeling that also audience is getting older …
