Začtěte se do rozhovoru s Bárou Šubrtovou, jakožto jednou z hlavních postav na poli organizačním, ve světě naší festivalové a klubové scény. Promotérka, Djane a velmi charismatická kráska se rozpovídala o festivalu United Islands, o své djské kariéře, jak to všechno vlastně začalo a jaké plány do budoucna má ona sama, nebo i festival UI. Kompletní rozhovor také naleznete v tištěném čísle časopisu Help Music, který výchází 10.4.2015.
Máme tu nový rok a proto i v této rubrice zabrousíme do trošku jiných, nových vod, nežli tomu bylo doposud. Odbočíme trošku od producentů a djů, od lidí co brázdí svět a hájí naše barvy v zahraničí a od umělců, kteří vystupují na podiích a baví nás svým djským uměním. V tomto rozhovoru si popovídáme s mou dlouholetou, překrásnou a velmi charismatickou kamarádkou, která je sice také djka, která objela nespočet klubů, festivalů a akcí, ale s kterou probereme spíše tu druhou stránku našich nočních zábav a tou je samotná organizace těchto veselic. Někteří, s kterými jsem si v minulosti povídal, nás nechali do organizace večírků trošku nakouknout, ale Bára, jenž stojí i za takovou monstrózností jakou je např. festival United Islands of Prague nám toho řekne jistě mnohem více!
1. Ahoj Báro, předně děkuju za čas, který sis na nás udělala a prosím, pro nás již tradiční dotaz, představ se nám trochu, co od Tebe můžeme čekat, co by od djane a co vlastně na té naší scéně všechno děláš?
Ahoj Petře, děkuju za rozhovor. Jmenuju se Bára Šubrtová, ale někteří mě budou znát ještě pod djským nickem Miss B, pod kterým jsem na domácí hudební scénu začala postupně pronikat. Postupně jsem od působení na stagi dostala spíš do role promotérky a produkční. Na začátku ovšem stála obrovská vášeň pro hudbu. Narodila jsem se v České Lípě, což je relativně malé město na severu Čech, kde v té době moc kultury nebylo. Signál Radia 1 tam ještě nedosáhnul, internetové vysílání ještě neexistovalo a vůbec internet přes vytáčené připojení skrz telefonní linku žádná bomba nebyl. Takže zdrojem veškeré nové hudby byli starší sourozenci spolužáků, kteří studovali v Praze. Doteď mám doma několik kazet s nahranými pořady Radia 1 Zlom přišel, až když jsem se přestěhovala na kolej na univerzitě v Pardubicích. S novými lidmi, rychlým internetem, sdíleným kolejním serverem, programy jako soulseek apod se mi otevřel úplně nový svět. (na chvíli by se to možná dalo pokládat za mírnou závislost
Každou středu navíc dělali v místním klubu Žlutý pes dnb a house parties lidi kolem U Merkura Sound systém, díky čemuž jsem poprvé viděla krásu vinylu. Měla jsem trochu konzervativní výchovu, takže jsem se k tomu opravdu dostala až v 18 letech s příchodem na kolej.
Elektronická hudba mě naprosto uchvátila, v té době hlavně dnb, což mě intenzivně drželo ještě několik pěkných let. Kromě elektronické hudby, jsem ale stále zůstala věrná kapelám. Vyrůstala jsem na ikonách jako jsou Massive Attack, DJ Shadow, UNKLE, Portishead, Radiohead, Moloko nebo Prodigy. Když jsem se přestěhovala do Prahy, dostala jsem se původně jako dobrovolník v neziskové organizaci, k práci na romském festivalu Khamoro. V následujícím roce jsem už dělala hlavní produkční a díky tomu jsem dostala nabídku dělat pro festival United Islands, kde pracuju už sedmým rokem. Z hudební produkce jsem si stihla za ta léta vyzkoušet snad skoro všechny myslitelné pozice. Několik let jsem měla na starosti propagaci a kampaň festivalu a poslední dva roky stojím zcela za jeho dramaturgií a programem. Kromě toho bookuju všechny koncerty, které pořádáme i které si u nás objednávají externí pořadatelé. Mezitím jsem si vyzkoušela i roli producentky a to při organizování koncertní série Exit Music, na kterou jsem velmi hrdá, protože se mi do ČR podařilo přivézt opravdu průlomové projekty, jako například Parov Stelar Band, které jsem pro ČR objevila a organizovala jejich koncerty několik prvních let. A v objevování kapel pokračuju dodnes, jen pod hlavičkou United Islands.
2. Já vím, že jako dj si velmi uznávaná i v dnešní době, i když už tomu asi nevěnuješ tolik, jako dříve, ale pověz nám, jaké to pro Tebe je, stát na podiu a krmit ty po hudbě a tanci hladové „krky“ před sebou? A jak si vlastně vůbec začínala? Jak se to všechno stalo?
Po skončení bakalářského studia jsem se přestěhovala do Prahy a začala chodit na legendární noc Bush do Roxy a začala vážně přemýšlet, že bych to taky jednou mohla zkusit. Sama bych se k tomu možná nerozhoupala, ale kamarádi a mí nejbližší mě hodně podporovali a díky tomu jsem se začala někdy kolem roku 2005 učit míchat desky. Postupně se taky proměňoval můj hudební vkus a začala jsem se pomalu, ale jistě zaměřovat na breakbeat, který v té době zažíval z mého pohledu „zlatý věk“. Už od začátku jsem ale měla jasno, že chci hrát z desek. Byl to pro mě symbol djského umění a opravdovosti té hudby. Navíc se mi ty vinyly prostě vryly pod kůži. Nenechám na ně dopustit dodnes. Nikdy jsem z CD playerů nehrála a už se to asi ani nezmění. Ale ještě zpět do minulosti. Po několika měsících trénování jsem se odhodlala k prvním veřejnému hraní, které se tehdy konalo v Benešově u Prahy. Tam jsem si poprvé uvědomila rozdíl mezi hraním v absolutním klidu a soustředění doma v obýváku a hraním v klubu Tak jsem se vrátila zpátky k trénování, ale pomalu jsem se začala oťukávat v menších pražských klubech jako Chapeau, Azyl, bary v Akropoli, atd… Zlom přišel kolem roku 2008, kdy jsem začala hrát na velkých akcích v Roxy, získala vlastní rezidentní noc v Chapeau a jezdila hrát po celé ČR. Hraní mě hrozně bavilo a stále baví. I když jsem třeba sebe více unavená, tak mě ta energie od lidí neuvěřitelně nabíjí a stejně tak mě nabíjí i ta hudba. Určitě to souvisí i s tím, že hraju jen to, co se líbí mě Na roky, kdy jsem hrála několikrát týdně, hrozně ráda vzpomínám, ten pocit, kdy pod váma tančí nadšený dav se dá srovnat snad jen s tím, když stojíte za stagí a pozorujete nadšený několikatisícový dav, který skáče na kapelu, kterou jste jim vybrali.
Nikdy jsem nebyla technický typ dje, který má vypilovanou techniku mixů. Moje silná stránka byla naopak selekce, protože i z reakcí lidí na parties, jsem si uvědomila, že mám cit pro to, jak set postavit a jaké desky vůbec nakoupit. Tahle touha po skládání hudby, která do sebe pasuje, se vlastně promítá i do dramaturgie festivalu. Akorát že nemám k dispozici dvouhodinový set, ale dva dny, které můžu na jednotlivých scénách vyplnit celodenními sety z jednotlivých kapel
3. Je možné Tě někde potkávat pravidelně, nebo kam si na Tebe v nejbližších dnech můžeme zajít?
V současnosti bohužel už nikde pravidelně nehraju. Má to dva důvody. Jeden je, že taneční scéna se za těch deset let neuvěřitelně posunula a hrají se jiné věci, na party chodí jiná generace a cítím, že moje vinyly jsou spíš na oldies party pro kámoše Druhá věc je, že se to už moc nedalo skloubit s každodenní prací v kanceláři a po upřímné úvaze jsem dospěla k tomu, že djka roku ze mě už asi nebude, takže svoji energii budu věnovat jinam. Dnes hraju už spíš výjimečně a hlavně na akcích, které jsou mi hudebně blízké nebo je pořádá někdo z přátel. Naposledy jsem hrála v klubu Storm na party s Freestylers a na narozeninách vydavatelství Indies.
4. Aktuálně jsi součástí obrovského organizačního týmu, který vozí do Čech jak neokoukané jména (po kterých české publikum stále volá), tak i ostřílené matadory, jakými byl např. Shadow. Řekni nám, co obnáší akci s takovými jmény udělat? To určitě není jen o tom, zavolat a domluvit termín?
No tak to opravdu není i když si to spousta lidí myslí a podle toho to taky v ČR vypadá. Když dřív platilo, že co Čech, to muzikant, dnes by se spíš mohlo říkat, co Čech to promotér. Stejně jako být dobrý muzikant stojí velké úsilí a trénink, tak dobrým promotérem se nestanete přes noc. Určitě by se dal definovat nějaký manuál, jak zabookovat kapelu, ale osobní přístup je v tomhle snad ještě důležitější než v jiných oborech. Za jedním koncertem je většinou dlouhé, několikaměsíční jednání s agenty a manažery, hledání volného termínu v klubu, plánování kampaně, její intenzivní realizace a pak přijde na několik hodin ten pocit, kvůli kterému to celé děláme – nadšené publikum a spokojená kapela. Samozřejmě se dá tohle přeskočit, kapelu přeplatit, propagaci odfláknout, ale pak je výsledek většinou stejný. Amatérská organizace, naštvané publikum i kapela a zavřené dveře pro promotéra, protože o tomhle si kapely a agenti rychle řeknou. Na to, abych uspořádala show DJe Dshadowa a Cut Chemista jsem čekala bez nadsázky několik let a byl to pro mě jeden ze splněných snů.
5. Kde berete inspiraci pro to, koho pozvat, nebo kdo o tom rozhoduje?
Inspirace je každodenní. Neustále hledám a poslouchám nové kapely. Na některé narazím na zahraničních blozích a webech, které pravidelně sleduji, některé mi někdo doporučí, nebo se sami třeba přihlásí. Pravidelně také sleduji a snažím se jezdit na velké zahraniční showcasové festivaly (The Great Escape, Eurosonic, Waves of Wienna, …), na kterých je největší koncentrace nových talentů. Od roku 2014 o kapelách rozhoduji já, protože jsem se stala hlavním dramaturgem festivalu i dalších akcí, které pořádáme. Samozřejmě se snažím následovat původní dramaturgii festivalu, který založil David Gaydečka a za jeho dramaturgií od začátku stál. Přibližně od roku 2009 se ale můj hudební vkus do festivalu ve větší či menší míře promítal. Jako první jsme třeba přivezli už v roce 2009 NOHA a v roce 2011 Audio Bullys.
Pro mě je právě to objevování ta nejkrásnější a nejkreativnější část mé práce. Musím se přiznat, že jsem opravdu šťastná a hrdá, když se nám podaří pro české publikum něco významného objevit a přivézt poprvé, jako třeba Aloe Blacc nebo Ellu Eyre.
6. I když to bude znít neuvěřitelně, stále potkávám lidi, kteří žijí v Praze a neznají festival United Islands, který na min. 3 dny zaplní centrum Prahy deseti tisíci lidmi. Jak vlastně festival vznikl, jaké byli jeho začátky a proč jste se rozhodli, že bude zrovna na místech, na kterých je? Tedy na ostrovech a místech kolem centra města a Vltavy.
To by byla spíš otázka na Davida Gaydečku, který je zakladatelem festivalu, já jsem se připojila až 5 let po prvním ročníku. Ale kdybych to měla popsat hodně v rychlosti, tak na začátku byl nápad zorganizovat koncert Leningrad Cowboys na Kampě a pak se to trochu rozrostlo V Praze v té době před 12 lety nebyl žádný městský festival, i když v Evropě už to byl rozšířený koncept. Navíc Praha svou členitostí podél řeky nabízí spoustu krásných míst pro pořádní takových akcí. Nápad, který přinesl mladý, ale urputný promotér, našel podporu na tehdejším magistrátu, který vydal povolení, aby se akce na veřejných prostranstvích vůbec mohla konat. Díky tomu, že té myšlence věřil, dokázal přesvědčit spoustu lidí a velké partnery, aby se první ročníky mohly zrealizovat. A díky této urputnosti nenechal festival padnout ani v méně úspěšných letech a dnes patří United Islands mezi 3 nejúspěšnější festivaly v ČR.
7. Minulý rok, jste se zúčastnili s festivalem programu, který funguje po celém světě hlavně u kapel a různých projektů, kdy za určitých podmínek všichni kdo chtějí, na danou věc přispějí a pomáhají tak realizaci. A dokázali jste něco neuvěřitelného. Slyšel jsem kolem toho dosti rozdílné názory, pověz nám, jak to vše bylo a splnilo to svůj účel? Dostal každý to, co měl dostat? Tedy slibovanou hudbu, dary a kvalitní organizaci?
Obecně to byl asi nejnáročnější a nejintenzivnější projekt, na kterém jsem pracovala. Bylo to 7 týdnů nonstop, kdy jsme všichni v týmu makali na 150% a prožívali každý další příspěvek. K projektu Hlavní scéně v Kinského zahradě na hit hitu jsme se museli rozhodnout po tom, co jsme nezískali od partnerů dost prostředků na zajištění festivalu. A protože jsme nechtěli festival zmenšovat ani celý festival zpoplatnit, rozhodli jsme se, že zapojíme diváky United Islands, kterých již v té době byly desítky tisíc, aby sami tak trochu rozhodli, jestli chtějí festival spolu s námi posunout na další úroveň. Stratégem kampaně byl David Gaydečka, který se stal opravdovým guru sociálních sítí. I když to bylo logisticky dost náročné, myslím, že jsme všem splnili, co jsme slíbili. Nádhernou scénu v Kinského zahradě se skvělými kapelami, ceny i organizaci. Pro ceny si někteří dorazili i několik měsíců po skončení projektu a i tak pro ně ceny v kanceláři stále byly připraveny. Co se týče organizace, tak máme samozřejmě stále co zlepšovat a o tom produkce je, ale myslím, že mohu s čistým svědomím říct, že United Islands patří mezi nejlépe zorganizované festivaly v ČR.
Na projekt jako takový bylo spousta různých názorů, protože vybírání jakéhokoliv příspěvku po několika letech vstupu zdarma, prostě v některých lidech vyvolává nelibost. Na druhou stranu musí diváci pochopit, že festival se musí rozvíjet a bez účasti diváků to dlouhodobě není možné.
8. Nedá mi se nezeptat, ale jak můžete v dnešní době, kdy není nikde nic zadarmo stále držet vstupné festivalu právě zdarma?
Je to koncepce festivalu, která stojí na vyrovnaném rozpočtu. To jednoduše znamená, že si můžeme dovolit právě tolik kapel a scén, kolik se podaří získat prostředků od partnerů festivalu a kolik jsou lidé ochotni na festivalu utratit. Za tím ale stojí dlouholetá náročná práce majitelů festivalu, Davida Gaydečky a Martina Voňky, kteří na sobě nesou tíhu jednání s partnery.
9. Máte letos s festivalem nějaké zajímavé plány, bude něco oproti loňským ročníkům jiné? A kam se plánujete v budoucnu s festivalem posunout?
V letošním roce budeme pokračovat v dramaturgii objevování nových talentů na domácí i zahraniční scéně, takže se diváci mohou těšit na opravdové lahůdky, za kterými by se jinak museli vydat třeba právě na již zmíněný Great Escape festival, kde ale dají za vstupenku 60 liber V programu se letos zaměříme také na českou a slovenskou hudební scénu, které se během posledních let neuvěřitelně posunuly a podle mě nastal čas je ocenit větším zastoupením v programu United Islands. Výrazněji bude zastoupena i rakouská a polská scéna a jedna ze stagí bude zaměřená na hiphop a elektronickou scénu. Stejně jako v minulém roce proběhnou po 22h oficiální afterparties v několika pražských klubech. Co se týče lokalit, tak zůstaneme v Kinského zahradě, na Kampě a Střeleckém ostrově. Nově plánujeme také scénu na Dětském ostrově a po několika letech znovu ožije boulevard na Janáčkově nábřeží. Program už je z velké části potvrzený a já se už nemůžu dočkat, až ho oznámíme! Kdybych se vžila do zvídavého hudebního fanouška, který chce objevit skvělé nové kapely, asi bych měla největší stres z toho, jak to všechno stihnout
10. A jaké máš Ty osobně plány do budoucna? Budeš se zase více věnovat djingu, nebo jiné kariéře? Dle mého názoru jsi v promotérském světě velmi schopná osobnost a díky Tvé neutuchající lásce k vinylům i zajímavý artikl na klubové scéně.
Hraní už je pro mě dnes opravdu spíš hezkým koníčkem. V budoucích několika letech se chci rozhodně dále intenzivně věnovat dramaturgii a bookingu. Jednak je to běh na dlouhou trať, protože respektovaným dramaturgem se člověk nestane jen tak. Když se podíváte na všechny, kteří v ČR v této oblasti něco dokázali, tak se tomu věnují dlouhé roky. A za druhé jsem ještě zdaleka nedosáhla toho, co bych chtěla. Čeká mě ještě hodně výzev, které bych se chtěla pokusit naplnit. Je to práce náročná časově i psychicky, ale ten skvělý pocit při úspěšném koncertu se dá srovnat jen s pocitem, který mám při hraní před plným klubem. Obojí byl vždy můj sen a já udělám vše, co budu moct, abych si své sny splnila
Baru, děkujeme za rozhovor a již nyní se těšíme na další a další koncerty!
Autor: Petr Wacko
Foto: Barbora - Petr Wacko / ostatní - Archiv United Islands
