Léto se nám sice dávno někam zašilo, ačkoli kalendář stále říká něco jiného, ale je tu opět malá hygienická chvilka pro vaše poučení, případně slibované pobavení.
Jakožto nějaký ten pátek pracující jsem se jemně zhýčkal a po pořízení si svého stříbrného kočkolapu jsem téměř vypustil jednu trapnost, tedy chůzi. Jak už to bývá, necháte se ukecat škemrajícími kamarády, abyste vozítko zapůjčil, protože urgentně musí jet na druhý konec republiky česat bobrům ocasy (něco o ochraně bobrů tam ale určitě bylo). Máte volný víkend a zjistíte, že nikdo dnes nemá čas, nebo není dostatečně schopen jakéhokoli pohybu, tak si uděláte hezkej den pro sebe. Potřebujete botičky a zde nastává onen krizový moment. V poslední příjemně teplý den, kdy teplota se blíží k třicítce, nastoupíte do potupáku směr "Kefír" a svámi padesát obdobně smýšlejících lidí, jen jeden obrovský rozdíl! Stojíte na jedné noze, kdo ví, jestli na svojí, v okolí spousty spoluobčanů, kteří se dle předpisů za jizdy drží. To je v pořádku! Většina podpůrných tyčí je však nad hlavou a tady začíná problém.
Asi po pěti minutách mě začaly jemně slzet oči a hned vzápětí nepříjemný čichový vjem. Co se děje? Ohlédnutí vpravo i vlevo vše vysvětlí. Statný, hrdý, pětatřicetiletý otec po pravici a cosi mu kouká z podpaží. Příroda nás sice obdařila ochlupením, v tomto případě spíš srstí, ale v dnešní době Goretexů a hřejivých nápojů již celkem zbytečně dávat tento porost na odiv. Co čert nechtěl, mám to stereo, zleva stejný atak, tentokrát v ženském, asi padesátiletém provedení. Nechcete se ani kouknout, ale ten chuchvalec slepeného slámoví a upaplaná halena, jistě to byla švédská košile, vám zrak na chvíli přitáhne. Ještě jsem se, díky své profesionální deformaci, snažil oba jedince omluvit, že tímto způsobem vysílají znamení opačnému pohlaví, že jsou připraveni se pářit, ale ani toto mým mdlobám nepomohlo.
Bereme celkem samozřejmě, že muži holí své brady nebo pěstují knír či vousy více či méně povedeně. Dámy započaly s holením podpaží, za což jim patří dík v USA v sedmdesátých letech. Je pravda, že k nám do rodné hroudy tento zvyk dorazil poněkud později, ale lépe tak, než nikdy. I když některé ročníky tuto novinku už asi nepochytí.
Teď teda apeluji hlavně na muže, když už nic, tak aspoň když zvednete pracku, bude nejen mně, ale i slečnám příjemnější vůně antiperspirantu, který ve chvíli po depilaci podpaží má aspoň smysl. Nevěřili byste, kolik potvůrek vám v těch vašich "vlasech" pobíhá a tvoří to jedinečné aroma. O holení na jiných místech ani nemluvím, přijde mi to celkem normální praktika, rozhodně příjemnější, než aby vaše drahá polovička, musela tyto lovit z mezizubí
Příběh měl jinak celkem šťastný konec, boty jsem sehnal, k tomu košili a ještě pár věcí, které jsem ani nepotřeboval, ale když den pro sebe, tak se vším všudy. Nákupy jsem samozřejmě zrealizoval dle návodu naší redakce. Dokonce jsem i přešel situaci, kdy telefonujíc s matkou (nejen Šťepán, ale asi všichni ostatní, jsme nevyšli našim v křížovkách) nechtěně vlezu do přebalovny dětí místo na toaletu a načapám mladistvou dvojici, jak se takového sviště snaží zplodit. No co, řekněme tomu oslava konce léta. Musím jen uznat, že jsem si všimnul, depilace v tomto případě byla úspěšná. Na cestu domů jsem si raději sedl, otevřel okýnko, nacpal do nosu vatu a pustil hudbu.
Večer se blížil, co si počnu? Umírající kamarádi jakoby vstali z mrtvých a telefon už pípá a zvoní. Takže sprcha, OHOLIT, navonět a vyrazit.. sobota je přece jen i den pro ostatní.
Gazdoš, Martin. 2006. Holit, či neholit?.
Vychytané.cz. [Online] 29. 8. 2006. [Citace: 11. 5. 2025.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=77. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Holit,-ci-neholit? 
