Ušlapávané? Ne, smířené...
„Jsi ženská! Ty tomu nerozumíš, ženský patří k plotně a k dětem.“ Světe div se, ale tohle slýchám docela často. Ano, jsou mezi námi páni tvorstva, kteří si myslí, že jsou mistři světa a jen oni mají pravdu a považují nás ženy opravdu za slabé pohlaví. Díky bohu, že žijeme v civilizovaném světě, kde muž a žena jsou rovnocennými partnery. Bohužel tomu není tak všude…
Dobrým příkladem jsou arabské ženy. Ty mají na prvním místě rodinu a nic jiného. Korán hovoří zcela jasně, žena má být svému manželovi podřízená, protože ji živí, šatí a celkově ji hmotně zajišťuje. Nesmí a nemá svou krásu stavět na obdiv. To se netýká manžela a nejbližších členů rodiny. Její svět je značně omezen, protože především žije doma s dětmi.
Dokonalá muslimka musí být především dokonalou matkou, protože mateřství je u těchto žen nejdůležitější. Není žádoucí, aby zůstala bezdětná a neprovdaná. Žena se vlastně stává ctěným členem společnosti po přechodu. Přestává být vystavována neustálému společenskému dohledu a je ctěna pro svou moudrost a zásluhy v mateřství.
Ženská sexualita v téhle společnosti představuje pro ženu dost vážné nebezpečí. Tím spíše, že ona sama podle hojně rozšířeného názoru není schopná kontrolovat. Pouze je-li usměrněna zákonným manželským životem. Hlavně když rodí další pokračovatele rodu, stává se tedy pro obec spíše požeháním než hrozbou. Žena v plodném věku by měla být pod neustálým dohledem mužského. Otce, manžela, bratra nebo alespoň sluhy. Není žádoucí, aby vycházela sama z domu.
Dosti zajímavé je, že tohle pravidlo v současné arabské společnosti dodržují nejen muslimové, ale i křesťané. V Egyptě si křesťané velmi zakládají na své morální bezúhonnosti a své manželky, sestra a dcery bedlivě hlídají stejně jako muslimové. Chrání tím nejen čest své rodiny, ale i ženu samotnou. Dívka, která by se netěšila pověsti dokonalé panny, by jen stěží hledala ve svém okolí vhodného ženicha. Nároky jsou v tomhle ohledu opravdu vysoké.
Důsledkem tohohle všeho přetrvává ženská obřízka. Ta však nemá s islámem nic společného. Svědčí o tom mimo jiné i skutečnost, že ji praktikují nejen muslimové, ale také křesťané. Jedná se o vliv z Afriky a provádí se jen v některých zemích, jako je Egypt, Súdán, Etiopie, Nigérie, Somálsko či Jemen. Je to jakýsi rituál přechodu mezi dětstvím a dospělostí a v mnoha oblastech je podmínkou k uzavření manželství. Žena je prý obdařená nezměrným sexuálním apetitem a obřízka jej pomáhá brzdit, protože by jinak svému muži byla nevěrná nebo by ho usouložila k smrti. Rodiče dívek schvalují obřízku, jen proto že si dcera až do svatby uchová panenství a čistotu.
Podle Koránu si muž může užívat klidně se čtyřmi ženami, zatímco žena musí být pořád tou poslušnou manželkou jednoho. To by se některým hodně líbilo, viďte pánové. Ani tady nejsou naše představy tak úplně přesné. Ano, muž se může oženit s vícero ženami, max. čtyřmi, ale musí být schopen všem včetně dětí zajistit stejný životní standart. Rodina ženy totiž náležitě dbá, aby o ni bylo postaráno. Každá žena se svými dětmi žije samostatně ve svém domě a třeba i v jiném městě. Zvykem je, že muž musí pravidelně obdarovat ženu zlatými šperky. I proto si může dovolit jen tolik žen, na kolik si vydělá. Dnes se sice mnohoženství praktikuje, ovšem v mnohem omezenější míře a v tradičnějších společnostech. Rozhodně je dnes obvyklejší a pohodlnější mít jednu. Pozor, i Arabky jsou žárlivé a rivalita mezi nimi existuje.
Dalším symbolem muslimského světa je šátek, který je nástrojem ochrany ženy před morálním pokleskem, ale ní to tak jednoznačné. V Koránu vyzvu k zahalování tváří žen nenajdeme. Mnohé feministky a duchovní chápou zahalování obličeje jako něco nepatřičného, jako neislámský a snad perský vliv, který snižuje hodnotu ženy jako plnoprávné lidské bytosti a omezuje její sociální kontakt. Na druhé straně je však zahalování vlasů chápáno jako společensky žádoucí. Víte že, v šedesátých a sedmdesátých letech si muslimky s klidem oblékaly minisukně a šátky na hlavách nosily maximálně jejich zbožné babičky? V osmdesátých letech však zesílil tlak islamistů a ženy se začaly dobrovolně navracet k tradici a k zahalování vlasů. Většině Egypťanek dnes šátek nosí, vyjma dobře situovaných , liberálně smýšlejících příslušnic vyšší třídy.Roušky nosí ženy v tradičních oblastech – na vesnici nebo v oázách obydlené beduíny. Nošení roušky bývá většinou vynucené manželem nebo otcem. V Arábii se o pořádek taky stará náboženská policie.
Neznamená to ale, že by se Saúdky nebo třeba Kuvajťany musely vzdát módních hadříků. Ve městě si můžete prohlédnout nepřeberné množství ženských muslimských oděvů od světových návrhářů. A co je šokující, většina muslimek přijímá šátek více než pozitivně.
joslin(Petra Hrabalová)
pondělí 24. 9. 2007 08:00
Hrabalová, Petra. 2007. Ušlapávané? Ne, smířené....
Vychytané.cz. [Online] 24. 9. 2007. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=762. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Uslapavane?-Ne,-smirene...
