..tak sem se vrátila ze Skotska. Dovezla sem si posraný stan, modřiny z bouračky a málem mě vyrazili z farmy. To a mnohé jiné zážitky najdete v mém deníčku ;)
29.6.2007: Sedím na letišti. Poprvé v životě. Asi před pěti minutama mi jeden kluk oznámil, že stejný tip letadla, kterým za chvíli poletíme asi před týdnem někde spadnul. Dělá se mi šoufl. V panické hrůze sypu všechno spodní prádlo ze sáčků ven. Budu je potřebovat. Myslím ty sáčky. A spodní prádlo vlastně taky kdybych se z toho náhodou měla po...
30.6.2007: První dojmy ze Skotska nic moc. Let sme sice díky mému ustavičnému modlení se přežili, ale mají tu kosu jako prase. Do toho tu solidně prší takže nálada pod psa. Na rameni se mi udělaly podlitiny od osmnáctikilové tašky, kterou sebou vláčím z Edinburgu až někam na sever. Vítání s naším “jahodovým farmářem“ proběhlo v pohodě akorát sem mu nerozumněla ani slovo.
1.7.2007: Včera na deset minut přestalo pršet. Během té chvíle sem se svojí spolubydlící postavila stan. Dneska kolem prošla “menší“ pěháňka a stan se přestěhoval o pět metrů dál. Ach jo..
2.7.2007: Docela mě deprimuje že celá ta stovka lidí se tu zná už z minulých let. Ještě horší to je, když zjistím, že skoro všichni se mě ptají: “Ty, hele, vodkaď seš?“ Podělaní čecháčci. Jelikož nikdo nejeví další zájem bavit se s náma dvěma, zalezu si do stanu a celý večer strávím s knížkou. Podělaná brigáda.
3.7.2007: Dneska se konečně pracovalo. Mé první dojmy? Bláto, smrad, špína a nějaká stará baba co všechny kolem komanduje pěkně po anglicku. K tomu nás farmářův synáček nazval jako “fucking users“. Naštěstí ta voňavá dvacetilibrovka v kapse přebila ten děsný smrad z pesticidů, který se za mnou táhne. Večer se pilo. Dala sem si skleničku, dvě a konečně se rozpovídala s jedním normálně vypadajícím nečecháčkem. Docela fajn kluk, vyzná se ve filmech a za chvilku sem ve svém živlu. Po asi půlhodině zpozoruju, že mě sleduje nějaká slečna. “Hele, vona mluví!“ pronese na mou adresu a šokovaně mě pozoruje. Mám chuť jí jednu vrazit, ale místo toho se držím dál své pověsti “tiché, hodné holky.“
8.7.2007: Ráno sem se probudila na píchlém lehátku. Hned valím do Tesca a přemýšlím, jestli si za libru koupit nové lehátko nebo čokoládu. Moje nechutná závislost na čokoládě mě odsoudila k dalším 20 dnům prospaných na zemi. Večer se přivalil jeden ostravák a začal hulákat „Ten syček to je taka piča!“. Všichni se hned běželi podívat na jeho posraný stan od sýčka a hrozně se tomu smáli. Ti co se řehtali nejvíc měli stan ráno posraný taky. Podělaný sýček.
10.7.2007: Tak ten sýček byl holub. Dozvěděli sme se to od Vladana, který to hned ráno oznamoval v kuchyni při snídani: “Ten syček to neni ta piča! To ten holub mně sere na stan!“. Záhada objasněna.
14.7.2007: Kolem jedenácté večer doletěl jeden borec, ať prý jedem na výlet. Jelikož ten borec (George mu říkali) byl ve Skotsku docela kapacita, nahrnulo se mu do dodávky 15 lidí během deseti minut. Šinuli jsme si to nočním Skotskem až někam na východní pobřeží. Tam sme v té největší tmě slízali útesy abysme se dostali na pláž. To bylo naše útočiště po zbytek noci. Ne že by mi při těch nula stupních celsia nebyla kosa..
15.7.2007: No to mě po*er! Ráno se probudím, nad náma vřískají rackové, za náma běhají v trávě zajíci a ve vodě se rochní tuleni. Tak tohle mi nikdo neuvěří, pomyslím si a rychle seběhnu tu prapodivnou faunu vyfotit. Zbytek dne si George zřejmě zaplatil, protože to za celý měsíc byl jediný den, kdy tam bylo opravdu krásně. Projeli sme ty nejkrásnější pláže a městečka. Začíná se mi tu líbit...
18.7.2007: Přestává se mi tu líbit. Mám hlad, protože sem úplný trotl na vaření. Nemůžu se pořádně vyspat, protože lehátka z Tesca sou na ho*no. Moje tělo asi brzo exploduje, protože mu chybí moje drahá polovička. A ještě k tomu mám všechno vlhké, což není vina touhy po mojí drahé polovičce ale toho, že pořád prší, prší a prší!!! A nic neschne, neschne a neschne!!!
20.7.2007: Ta babizna z pole si mě dneska po práci přivolala svým obvyklým ječivým “KLARA COME ON!“ k sobě. Oznámila mi, že farmář je s mými jahodami nespokojen. Prý ještě jedna špatná jahoda a letím z farmy. Sbohem zeleným jahodám, díky kterým kila nabývala a libry přibývaly!
22.7.2007: Dnes zhruba v devět hodin a dvacet minut jsem se podruhé narodila. Jeli jsme na výlet v Georgeově dodávce po dálnici. Pršelo. Jediné co si pamatuju je, jak někdo zařval “praskla nám guma!“ a dál jen jak se auto začalo smýkat po mokré dálnici, pak se párkrát otočilo a nakonec se svalilo na střechu do příkopu. Pořád mi ještě nedocházelo, co se stalo. Ani když jsem visela ze stropu za pásy, ani když jsem zjištovala, jestli se z toho auta vůbec mám jak dostat. Došlo mi to, až když sem konečně vylezla a tu hrůzu viděla. Policajti to ohodnotili hlasitým “oh fuck!“ a neustálým vyptáváním se, jestli jsme fakt všichni živí. Myslím, že už je načase z týhle země vypadnout..
25.7.2007: Tak už padám. Loučení bylo rychlé a bezbolestné, touha po domově o to silnější. Na letišti sme se večer vkradli do luxusně vyhlížející kavárny, která se mohla chlubit měkoučkýma, koženýma sedačkama se spoustou polštářů. No, kdo by odolal. Ráno sem se vyhrabala ze spacáku a kolem už poletovaly servírky a obsluhovaly přeplňenou kavárnu. Podrbala jsem se na hlavě a v tom mi došlo, že už tu asi nemáme co dělat. Sbalili sme si saky paky a utíkali se odbavit. Než sme vůbec doletěli domů, asi sedmkrát jsem ještě usnula..
Dnes: Konečně se začínám cítit jako člověk. Od příletu domů sem týden v kuse jen žrala jak dobytek, spala a dopřávala si masáží a jiných luxusů. Řeknu vám, to trhání jahod člověka docela zmůže..
