Kromě toho, že se Monkey Business prý cítí v hospodě jako doma, jak vyplývá z následujícího rozhovoru, budou to právě oni, kdo udají tempo jedné z největších barmanských soutěží – Havana Club Grand Prix 2013. Přehlídka toho nejlepšího, co umění českých barmanů nabízí, je doslova za dveřmi a nejen barmani, ale také DJs a návštěvníci se už nemohou dočkat čtvrtka 28. 11. 2013, kdy v klubu Roxy a galerii NOD proběhne večer plný neopakovatelné atmosféry. Monkey Business už se prý třesou nedočkavostí…
Na otázky odpovídá basista Pavel Mrázek.
Po nezvykle dlouhé době jste letos vydali své v pořadí už sedmé album, tentokrát s názvem Happiness Of Postmodern Age. Proč tak dlouhé čekání? Do jaké míry se liší od vaší předchozí tvorby?
Čekání zavinily naše malé děti, které nás svými vysokými hlásky neustále rušily, vytrhovaly ze skládání hudby, ze snění a vracely nás do reality. Další komplikace je, že se někteří z nás odstěhovali z Prahy a komunikace je tak (i v době internetu) složitější, protože my jsme zvyklí komunikovat hlavně v hospodě. Jinak HOPA pokračuje v naší tradici, co píseň, to skvost.
Jaký je posun od prvního alba Why Be In When You Could Be Out?
Myslíme, že podstata je pořád stejná. Pořád máme rádi kravinu. Vyhýbáme se patosu a velkým gestům. Pořád je to mix groovů, sentimentálních harmonií a melodií a divných textů. Čím jsme starší, tím si víc uvědomujeme, jak máme tuhle kapelu rádi a co pro nás znamená.
Brázdíte s koncerty celou Českou i Slovenskou republiku a vaše vystoupení mají skvělou atmosféru – festivaly, ale i menší koncerty. Hrajete raději na velkých akcích nebo vyhledáváte spíše klubovou scénu?
Festivaly jsou pro kapely paradoxně někdy trošku autistická záležitost. Hodně lidí, ale daleko od pódia. Někdy se energie trošku ztrácí, někdy je to bombastico. V malém prostoru je to vždy tlak a nářez.
Vedou vaše ambice i za hranice České a Slovenské republiky? Co je váš největší zahraniční úspěch?
Asi náš zájezd do Argentiny, kde vyšly naše dvě desky, kde jsme hráli na festivalu před Happy Mondays a kde jsme si, myslíme, neuřízli ostudu. A když jsme v drahém hotelu v Buenos Aires sledovali místní televizi a dávali tam náš klip, v němž hlavní hrdina neustále zvrací na Matějské pouti, bylo nám hezky…
V příštím roce oslaví Monkey Business už patnáct let působení na hudební scéně. Jak budete slavit? Album, DVD, turné, …
My slavíme tak nějak průběžně… Deska bude určitě… Možná bude velký koncert… Uvidíme… Budoucnost je sci-fi… My žijeme přítomností.
Místo vašich webových stránek máte facebookový profil. Máte zde přes 22 tisíc fanoušků. Jak vnímáte tento fenomén dnešní doby pro vlastní prezentaci a jak důležitá je pro vás komunikace s fanoušky?
Facebook je samozřejmě pro kapelu výborná věc. Informace se rychle dostane k velkému počtu lidí. Zpětná vazba je taky dobrá. Lidi jsou dnes zvyklí všechno komentovat a lajkovat, tak proč jim to nedopřát. A spokojený věrný fanoušek je cenná komodita.
Máte nějaký program na 28. listopadu?
Jak už kdysi říkal Joey De Maio, basista ze skupiny Manowar, když popisoval svůj běžný den: „Ráno vstanu, dám si pivo, zapíchám si a večer odehraju hlučný koncert…” My to 28. listopadu budeme mít podobně, až na to, že si ráno dáme Havana Club a večer koneckonců taky.
Jaký je váš vztah ke kubánským rumům a k míchaným nápojům? Jak se na akci Havana Club Grand Prix těšíte?
Tyhle nápoje vždy evokují slunce, moře, prázdniny, volno, dočasný únik z nutnosti, zábavu, opálené slečny, mládí atd. A to přece každý miluje… Proto se těšíme moc. Už se jenom několikrát vyspíme a Havana Club Grand Prix je tady…
Další otázka se přímo nabízí. Který z míchaných nápojů na bázi kubánských rumů máte nejraději? Mojito, Cuba Libre, Daiquiri, …
Mojito a Daiquiri. Toť kvintesence zdraví a svěžesti! Ty božské ingredience, které obsahují... Kdo by ta pitíčka nemiloval? A o Cuba Libre by mohl vydat svědectví náš textař Vratislav Šlapák. Není většího milovníka tohoto drinku. Převážná část jeho žil, tepen a tkání neobsahuje krev nebo vodu, ale Cuba Libre.
Vyhledáváte sami párty, kde se prezentuje barmanské umění, také jako návštěvníci?
Upřímně řečeno, jsme spíš pivní bratři a v rámci naší nátury nás to táhne spíš do nádražních restaurantů a vůbec restaurací nižších cenových skupin. Z míchaných nápojů máme nejradši bílý střik a Houbu. Ale dokážeme ocenit kreativní umění, a to je i to barmanské.
A tradiční otázka na závěr: Co plánujete v nejbližší době do budoucna zrealizovat, jaký je váš společný hudební sen? Plánujete například stejně jako bratři Nedvědové vyprodat Strahov?
Nemáme tak vysoké cíle… A hlavně nemáme tak pěkné svetry, ve kterých tam bratři vystupovali. Chceme prostě hrát líp a líp, užít si legrace a mít se rádi.
Dodala: Eliška Böhmová
