Na svět jsme přišli jako nevinná stvoření, ale postupem času se z nás stávají lháři, ať už zdatní nebo špatní. Lhalo se, lže se a lhát se bude. A kdo tvrdí že nelže, tak lže…
Všechno to začíná v ranném počátku. Tedy v dětství, když jsme si začali poprvé uvědomovat své já. Tím pádem jsme zároveň přišli na to, jak zábavné je si pohrávat s fantazií. Zatím se to v tomto období omlouvalo, ale jak stárneme, výmysly či přibarvené žvásty už nejsou tak snadno odpustitelné.
Nejprve jsme experimentovali s rodiči. Například že za počmáranou bílou zdí voskovkou je zodpovědný jiný Piccaso. Taky jsme nemlátili na písku Pepka lopatkou po hlavě, to on sám chudák malá a ani jsme nestříhaly babičce záclonu v obýváku. To ti druzí - skoro jak z hororu. Dětské představivosti se meze nekladou, je totiž velkolepá. Nikdy nezapomenu na matčin otřes, když se na třídních schůzkách prvňáků dozvěděla, že má ještě dalších osm dětí. Učitelka mě nechtěně práskla, když mamině oznamovala, že chápe, jak těžké je vychovávat devět potomků.
Na základní škole jsme pochopili, jak nám může drobná lež usnadnit život. I když se to stejně nějak dřív či později profláklo. První pokusy o podpisy rodičů, přegumovávání známek a vymýšlení si různých omluv při pozdních příchodech. Cestou do výuky jsem musel/a zakročit při dopravní nehodě apod. V pubertě byli někteří z nás nuceni lhát, jen aby mohli vystrčit nos z baráku, nebo si užít smysluplnější zábavu s přáteli, než tlemět na bednu s rodiči, vlastně svést to můžeme na ně, oni nás přece donutili šálit. Ale jednou všechno pomine a my musíme skočit do dospělosti. Ale jak se říká: "U chlapů puberta přechází rovnou do krize středního věku."
Jsou zdatnějšími lháři ženy nebo muži? Tentokrát se kašle na pohlaví, obě to dokážou grandiózně, hodně to záleží na inteligenci a pohotovosti člověka. Každý z nás občas v komunikaci s druhými lidmi něco přežene, nebo si trochu přikrášlí skutečnost, aby třeba nevypadal jako trubec. Pokud to ovšem nezvládne bravurním způsobem, stejně bude. Jak snadné je zamotat se do svých vlastních sítí...
Někteří chlapi sní o více než jedné holce a snaží se dělat vše proto, aby si mohli připadat jako největší samci. Mít více lidí na potěšení je sice hezká představa, ale k tomu je potřeba i mistrně umět podvádět. To samé platí u žen. Čím je společnost vyspělejší, tím je všechno víc postavené na hlavu. Ano, trendem se stala bigamie.
Každý máme ve své blízkosti kecálka. Který všechno ví, všechno zná a všude byl. Ale když má něco hodit z teorie do praxe, nějak to vázne. Může to být i duševní nemoc, věřit svým vlastním lžím je silné kafe.
Podle průzkumu zalžeme denně nejmíň osmkrát. Přetvářka vládne pevnou rukou. Podle mého mínění neexistuje upřímný člověk. Co na srdci, to na jazyku? Cha, nikdo nám do hlavy nevidí, takže si v klidu můžeme myslet něco jiného, mluvit něco jiného a vydávat to za upřímnost. Prostě pohoda. "Nepravdomluvností" se snažíme třeba zastínit nějaké tajemství. Milosrdnou lží můžeme člověku ulehčit hrůznou pravdu. Lež nám může pomoct k úspěchům v práci, ve vztazích i ve výchově.
Nejdůležitější je však znát hranice a to někteří jedinci stále nemohou pochopit.
joslin(Petra Hrabalová)
pondělí 11. 6. 2007 08:00
Hrabalová, Petra. 2007. Kecat se (ne)vyplácí!!!!.
Vychytané.cz. [Online] 11. 6. 2007. [Citace: 20. 4. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=664. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Kecat--se-(ne)vyplaci!!!! 
