Pro všechny nadšence turistiky, ranního vstávání, bahenních koupelí, klíšťat a nekonečných nekončících túr aneb kdo z vás tam byl? :D
//anketa-26//I. „Jak již bývá u nás na Univerzitě zvykem, jsou květnové dny nejen ve znamení zápočtů zkoušek a jiných nepopulárních povinností, ale i ve znamení rozkvetlých třešní, schůzek pod nimi a procházkami probouzející se jarní přírodou..“
Krásný jarní úvodník, že? Ovšem pro každoroční pochod studentů univerzity, kteří si bláhově nebo z nutnosti zapsali nějakou sportovní aktivitu a pochod je nejzábavnější částí potřebnou k zápočtu plus odchozené účasti za celý semestr!
Úvodní instrukce pokračují přáním milé procházky v přírodě, bez značení, takže bez šance návratu pokud ztratíte hlavní dav. A tuto trasu dokonce absolvovala i speciální základní škola a zvládla ji prý jak traťově tak fyzicky bez problémů!
Tak jsme se studentíci krásně hned zrána prošli v dešti, „students in the rain“!
II. „etapa lesní - ..zpevněná cesta.. - ..křižovatka lesních cest.. - ..odbočit do kaňonu.. - ..krmelec.. -..okraj lesa..“
Instrukce byly opravdu podrobné, zmiňuji tu jen některé, byli jsme upozorněni na AUTA, na ZPEVNĚNOU CESTU, že nemáme odbočovat a tak
Lesní etapa to vážně byla a dlouhá a mokrá a bahnitá, zpevněná cesta byla asi jen asfaltová bo co se kdy zpevnilo, rozpevnil náš ranní kamarád déšť!
Křižovatek spousta a těch prošlapaných taky, kaňon se asi schoval v mlze a dešti a nebo v bahně, krmelec byl na každém rohu i ty dávno zapomenuté a stoupání vzhůru společně s okrajem lesa znamenalo nechutně dlouhý kopec v blátě a pak přechod na mokrou trávu, což by lesem trvalo třetinu času. A tam už nás vítali slečny za mřížemi
III. „etapa Lhotská“
Sámoška a kostel!
IV. „etapa pravdy.. - ..obec Šarovy.. - ..nejvyježděnější cesta do kopce.. - ..cesta mírně klesá.. - ..mírně stoupáme.. - ..křižovatka lesních cest trojúhelníkového tvaru.. - ..“
Nejvyježděnější cesta do kopce znamenalo asi dvojnásobek cesty od Prioru ke svahu, stejný úhel, místy prudší v dost kluzkém terénu! Mírné klesání nikdo nezaznamenal, mírné stoupání bylo většinu cesty, jen se z mírně často stávalo prudce, a trojúhelníková křižovatka tam opravdu byla..pod tím ostatním nánosem..
V. „etapa vycházková - ..Dále po asfaltce po hřebenu pozpevněné lesní cestě nikde neodbočujeme (krásná procházka lesem, v závěru i krásné výhledy - užívejte si to - pokud ještě můžete)..“
Asi po pěti hodinách chůze by procházka bodla?.. Nebodla! Užívat si to? Můžeme? Nemůžeme! Necítíte nohy i když máte speciální sportovní obuv, která kdysi bývala černá a ty džíny džínové, ale teď jsou hnědé a pocákané, triko propocené, po dešti a v zimě ideální kamarád pro chřipku! Ale pilujete motoriku, pravá, levá a pravá, levá.. víc váš mozek nestíhá..
VI. „etapa vyhlídková - po asfaltové cestě pořád z kopce dolů (pokud máte mlhu před očima vnímejte krásné rozhledy, pokud máte zamlženo pozor nezakopněte) až mezi domy - stopka, zrcadlo - vlevo po 78,5 m odbočit před zastávkou na most přes potok směr fotbalové hřiště..“
Podle poznámek se asi očekávalo, že v téhle fázi budeme více než unavení a byla očekávána i nevolnost a potíže s „mlhou“! Jedna slečna to asi vzala doslova.. musela ji odvézt jedna z kontrol..
Konec? Ani náhodou! Ještě závěrečné 2 km okolo krematoria, po celou cestu do kopce.. Pokud jste nestihli bus, tak vás čekal ještě 1,5 km ladně k budově U2!
Citované pasáže jsem si půjčila z instrukcí, které všichni zúčastnění dostali!
Všichni jsme si vyzkoušeli, jak se mají vojáci a taky lesní zvěř, jak se umíte tvářit po více než asi 20 km (více více), kreativitu nadávek, co způsobuje fyzická únava a jak jsme všichni měkký! A taky že máme všichni velmi špatný odhad, když už jste si mysleli, že už prostě musí být konec, tak jste byli ani ne v půlce.
No, nepodařilo se mi zjistit délku trasy, ale už mi to moc nemyslí a taky vidím tu mlhu.. wopji wt úfkpzhp.. (pozn. red.: autorka nedokončila článek - asi tušíme proč..)
