Poslouchat The Magic Position je jako poprvé se zamilovat a poprvé se rozejít a poprvé tak i zjistit, že se to takhle bude ve vašem životě opakovat. Je v ní tolik dobra, smutku, naděje, lásky, intimity, bolesti, zloby, neštěstí, úsměvu, pláče, radosti i deprese, kolik jenom může ve 40 minutách vašeho života být.
Zkrátka a dobře to, co 23letý floutek z města nad Temží, Patrick Wolf, předvádí na své nové desce je emoční záplava. Patrick se na nic neptá, nezdržuje, nenechává nic náhodě – přijde k vám. Pochopitelně nedojde na návštěvu a nedá si s vámi v obýváku o páté Earl Grey. Přijde k vám dovnitř skrz uši vpravit do těla dávku nejrůznějších a taky nejroztodivnějších pocitů. A všechno tohle provádí s podezřele mistrnou lehkostí srovnatelnou s úterní výhrou Manchesteru nad AS Řím.
Po předchozích, kritiky dobře přijatých albech Lycanthropy a Wind In The Wires, se Patrick na své novince rozhodl udržet si za každou cenu všechny prvky charakteristické pro jeho hudbu – dusnou atmosféru, poetické texty, vyjímečný vokální projev, časté používáni smyčcových i dechových aranží. Navíc k nim však přidal řádnou dávku intimity, porci osobní zpovědi i melodickou odlehčenost, která některým jeho skladbám v minulosti chyběla. Vznikla tak originální, žánrově složitě zařaditelná nahrávka stavějící především na puntičkářské propracovanosti. Už úvodní, tklivá a brilantně otextovaná Overture, kde smyčcová sekce Vídeňského filharmonického orchestru poprvé ukáže, v čem spočívá její síla, ve vás díky své naléhavosti vyvolá emoční bouři. Mr. Wolf tak ale jenom nasadí laťku, jež v dalších minutách stopáže desky bez problémů překonává. Dechberoucí, hořkosladkou krásu vlévající do očí slzy a do tváře úsměv rozdává totiž Patrick i skrz veselou singlovku Magic Position, ironicky neklidnou Accident &Emergency, v níž zaujmou pozoruhodně zapracované zvuky sirén, étericky strukturovanou, prskáním a výbuchy světlic ohňostroje podkreslenou Bluebells nebo laskavou popovou baladu Augustine, která by klidně mohla patřit do repertoáru irského písničkářského kolegy Damiena Rice. Ve výpravné Magpie zase odhalí tvář malého chlapce sklíčeného problémy dospívání, aby pak o pár minut později pod jejich tíhou vesele zabloudil sám v sobě (Get Lost). Cestu z nitra vlastního já nakonec ale Patrick společně s námi posluchači nalezne díky záři své vnitřní hvězdy v nadějemi naplněné skladbě Stars, která se nezjištně přeleje do smířeného instrumentálního Finale.
Pak se okolo rozhostí jen hlasité ticho. Ačkoli hudba už se z téhle placky neline, uvnitř vás bolestně naříkají, klidně promlouvají a spokojeně se smějí útržky vzpomínek na všechno, co do dneška utvářelo život, který žijete. S oněmělým výrazem zíráte před sebe a nevíte, jestli jste právě zemřeli nebo se narodili. Nebo možná zemřeli a pak se vzápětí znovu narodili? Cítíte se vyjímečně a pocit téhle jedinečnosti vyplývající s unikátního uměleckého zážitku, nutí spojovat dohromady potrhané chuchvalce z kousků vaší duše.
The Magic Position je fantastická nemainstreamová deska pro všechny, co hledají hudební sofistikovanost. Takže jestli máte až nad hlavu všech českými médii předhazovaných interpretů bez jakékoliv invence a hlubšího sdělení, Justinem počínaje a (ehm…) ,,evropsky kvalitními‘‘ Kabáty konče, vydejte se cestou poznání hudby Patricka Wolfa. Myslím, že rozhodně neprohloupíte.
Roháček, Jan. 2007. Patrick Wolf - The Magic Position.
Vychytané.cz. [Online] 14. 4. 2007. [Citace: 27. 7. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=566. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Patrick-Wolf---The-Magic-Position 
