Botu udělá někdy každý, tak si s tím nelamte hlavu..
"To jsem ráda, že tě vidím," pozdravila jsem kdysi jednoho známého, kterého jsem delší dobu neviděla. "Jak se mají vaši?" Stále se přátelsky usmíval, ale po tváři mu přeběhl stín. "Před dvěma roky maminka zemřela," odpověděl po chviličce.
Polilo mě horko. A co teď? Na co mám zavést řeč? Na počasí? Omluvila jsem se a utekla jsem na toaletu, kde jsem začala bušit hlavou o zeď.
Pro podobné trapné situace zdomácněl v mnoha jazycích francouzský výraz "faux pas", což doslova znamená "chybný krok". Teď se spíše ale používá trapas a bota. Od chvíle, kdy se člověk vztyčil na zadní nohy, čas od času šlápne vedle, dělá botu za botou a nepochybně si stejně povede i nadále. A já se tehdy po tom trapasu se známým utěšovala tím, že jsem se pídila, jaké boty si obuli jiní.
Královské rozpaky
Jedna z poddaných královny Alžběty II. se dostala na přední stránky bulvárních novin za to, že se jí nepoklonila. Nebyl to nikdo jiný než spoře oděná Geri Halliwel, v té době známá jako Ginger ze Spice Girls. Všechno je ale relativní. Američané by to na rozdíl od britské královské rodiny za faux pas nepovažovali. V roce 1981 šéfka protokolu americké vlády Leonore Anneberg způsobila naopak velké pobouření tím, že když oficiálně vítala ve spojených státech prince Charlese, udělala před ním pukrle. Problém byl v tom, že Amerika vedla válku za nezávislost mimo jiné právě proto, aby se nemusela před britskými pomazanými hlavami klanět
Matoucí převleky
Někdy je bota vlastně hloupé nedorozumění. Když americký humorista Robert Benchley vycházel jednou večer mírně podnapilý z elegantní restaurace, uviděl na chodníku muže v uniformě. Domníval se, že je to vrátný, a tak ho požádal, aby mu zavolal taxi. Dotyčný škrobeně odpověděl: "Jsem kontraadmirál amerického námořnictva." Benchley zareagoval pohotově: "V tom případě mi zavolejte válečnou loď!"
Madam, smím vás požádat o tanec?
Když na recepci u příležitosti státní návštěvy - stalo se to prý v šedesátých letech ve Vídni - začal hrát orchestr, britský ministr zahraničí George brown se obrátil rozjařen vínem k nádherné bytosti v šarlatu, která seděla vedle něj, a zeptal se: "Madam, smím vás požádat o tanec?" Dostalo se mu odpovědi v dokonalé angličtině: "Ne, pane ministře, a to ze tří důvodů. Zaprvé, tohle je recepce, a ne ples. Zadruhé, i kdyby to byl ples, nehrají valčík, nýbrž státní hymnu. A zatřetí, i kdyby to byl ples a hráli teď valčík, já jsem arcibiskup a s tím nic nenadělám."
Zdání klame
Jedním ze způsobů, jak faux pas ve zdraví přežít je zachovat si chladnou hlavu a všechno zatlouct. Když herec David Niven stál jednou na maškarním plese pod schodištěm s mužem, s nímž se právě seznámil, objevily se nahoře dvě ženy. Niven se na jednu z nich podíval a poznamenal: "To je ta nejošklivější ženská, jakou jsem kdy viděl." Muž viditelně ztuhl: "To je moje manželka." "Myslel jsem tu druhou." "To je moje dcera." Niven se mu podíval zpříma do očí: "Nic jsem neřekl."
Tohle je dobré si zapamatovat..
Každopádně ohledně faux pas, trapasů, bot nebo jakkoli situace podobné těmto nazýváte, platí jedno základní pravidlo : NIC NENÍ TRAPAS, POKUD TO MY SAMI JAKO TRAPAS NEBEREME
Daňková, Petra. 2007. Trapas? To snad ani neee...
Vychytané.cz. [Online] 11. 4. 2007. [Citace: 10. 6. 2023.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=560. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Trapas?-To-snad-ani-neee.. 
