Maminkám a DJkám Lucce a Míše Salačové jsme položili patero otázek, týkajících se hudby, rodiny a jejich posledního a možná i budoucího společného hraní. Pokud vás zajímá, do které éry taneční scény by se obě DJky nejraději vrátily a kdo je jejich oblíbený producent, pokračujte ve čtení na následujících řádcích.
Co přesně máš na hudbě, kterou hraješ, ráda?
Lucca> Energii, adaptabilitu, emoce, zvukové fantazie.
Míša Salačová> Mám ráda dynamický, energický styl, takový, který vás „zvedne ze židle“. A může to být v duchu techna, tech-houseu, nebo elektra. Zkrátka moje tracky musí mít ten správný náboj a nesmí nudit. Sama ocením vždy hutnější basovou linku a zajímavý ústřední motiv skladby – vokál, nebo melodii.
Naposledy jste spolu na jednom pódiu vystoupily na festivalu Hradhouse 2009. Plánujete něco podobného až vám třeba skončí mateřská? 
Lucca> Já se za mámu na mateřské nepovažuji, protože jsem hrála do čtvrtého měsíce těhotenství a začala dva měsíce po porodu opět naplno hrát. Společnému vystoupení s Míšou se nebráním, na Hradhousu to bylo moc fajn. Takže kdykoli si to dám zase znovu.
Míša Salačová> Musím uznat, že s Luckou jsem poslední dobou v kontaktu hlavně z hlediska našich dětí a mateřských zkušeností. Přece jen, máme obě malé syny, což jsou momentálně asi ty nejhlavnější náplně našich životů. O společném hraní jsme se zatím nebavily, i když je fakt, že naše společné vystoupení na Hradhouseu se nám, myslím, oběma líbilo. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Říká se, že každý styl a žánr, ať už hudební nebo architektonický, se jednou vrátí. Do které éry by ses chtěla vrátit ty a kterou éru bys přála zažít svému dítěti?
Lucca> Vždycky je super, když něco nového začíná. Když se rodila elektronická hudba, vše bylo nové, neokoukané, originální a tudíž hrozně zajímavé. To bych klidně mohla zažít. A pro mého syna je teď nové téměř všechno, v červenci mu budou dva, takže objevuje svět, ze všeho je nadšený, vše chce zkoušet.
Míša Salačová> Je otázka, zda bych se chtěla vrátit do doby hudebního stylu... Spíš co bych chtěla vrátit, je podoba taneční scény jako takové, a to tak o 10 let. Charakter dnešní scény (i když jsem, upřímně, vzdálený a ne příliš zúčastněný pozorovatel) se mi moc nelíbí. Ale pokud bych měla mluvit o období stylu, na které ráda vzpomínám, budou to asi časy klasického techna, právě před těmi 10 lety. A zda bych právě toto přála zažít svému synovi? Z hlediska rodiče se na to těžko odpovídá. Z pozice matky bych se o něj asi bála.
Který DJ nebo producent tě nikdy neomrzí? Je vůbec nějaký takový?
Lucca> Co se týče djingu, tak je to jednoznačně Carl Cox. Pokaždé je jeho set jiný, kreativní a naprosto geniální. A po producentské stránce hodně sleduji nové talenty jako Tomy DeCerque, Massi Paoli, Jon Rundell, Subfractal. Také proto, že jejich tracky podporuji vydáváním na mém labelu Sound Of Acapulco.
Míša Salačová> Hmm, těžké odpovědět, protože jak jsem už napsala výše, můj současný vztah s taneční scénou není až tak intenzivní, jako dřív, tudíž nemám až takový přehled o aktuální produkci. Ale baví mě Paul Kalkbrenner, určitě The Advent, Ben Sims, Chris Liebing a sety Luke Slatera.
Kde čerpáš inspiraci a energii jak v hudebním tak v soukromém životě?
Lucca> Pro mně je inspirace každodenní život... Energii čerpám ze své rodiny, přátel, sportu a vydařeného hraní.
Míša Salačová> Hodně mě „nabíjí“ můj syn a pak ty pozitivní prožitky každodenního života.
Zdroj: TZ Citadela
Chovancová, Michaela. 2012. „Kdykoli si to dáme zase znovu!“.
Vychytané.cz. [Online] 20. 4. 2012. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=5471. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/„Kdykoli-si-to-dame-zase-znovu!“ 
