Zalehni na matrace...
Víte, nejsem vášnivá fanynka Kmotra, tudíž vás nebudu zatěžovat poučkami, "jak zalehnout na matrace" v jakémkoli slova smyslu. Jen se s vámi chci podělit o první, čistě pravdivý, příběh z mého života.
S mým bývalým udržujeme pořád dosti „přátelský“ vztah, tudíž se občas stane, že u sebe přespíme. Dotyčný tedy přijel, přivítali jsme se, vínko, jídlo, povídání a kdesi cosi a… bylo to v háji. Hádka jak Brno. Mám takový nejasný pocit, že začla mou vinou, ale kdo by to přiznával:o)
Tudíž se stalo, že se dost hezký večer strhl ve výměnu názorů. Ne ostrou, ale takovou tu suchou, kdy si každý hraje na drsňáka, že je mu ten druhý jedno. Hádky řeším stylem „zvednu se a jdu“. A už to slyším: „Ty jsi pyšná, sebestředná a sobecká.“
Proboha. Co je na tom pyšného, že když se zvednu a chci být sama a neležet na jedné posteli s někým, s kým jsem pohádaná? Asi se na to dívám zcela odlišně a zvráceně.
A pak to začlo:
„To si celá ty, vždycky se zvedneš a jdeš jinam.“
„Nejdu jinam, jenom nechci spát vedle tebe.“
„Tak já půjdu domů.“
„Tak jdi domů.“
„Ale já nemůžu jít domů, nic mi nejede.“
„Tak nechoď domů, mě je to jedno.“
„Proč spíš na té matračce?“
„Protože se mi na ní spí dobře.“
„Nemůže se ti na ní spát dobře.“
„Ježiš spí se mi na ni dobře.“
„Pojď spát do postele.“
„Nepůjdu.“
„Tak mě pusť na matračku.“
„Proč? Mě se tu fakt spí dobře.“
„Chci jít na matračku.“
„Tak jdi na matračku.“
Následovalo střídání, kdy jsme si přenášeli polštáře a bez pohledu na sebe si vyměnili postele. Já byla na posteli a on na matračce. Čekala jsem již klidnou noc, ale já blbec se zeptala:
„Spí se ti na té matračce dobře?“
„Ne.“
„Tak pojď na postel. Mě se na té matraci spalo fakticky dobře.“
„Nepustím tě sem, spí se tu hrozně.“
„Ale mě se tam spalo dobře, tak pojď na postel.“
„Ne.“
„Tak tam buď.“
„A jak se ti leží na posteli?“
„Blbě, lepší se mi spalo na matračce.“
„Chceš jít na matračku?“
„Ježiši tak už pojď na tu postel.“
Zvedl se, šel na postel, já opět na matraci.
„Pojď na postel, nemůže se ti tam spát dobře.“
Což už teda bylo na mě moc. Představa další výměny mě už dost pobavila a chytla jsem dost velký záchvat smíchu. Tomu se fakt nedalo nic jiného než smát. Načež zpočátku to bývalý vzal jako provokaci, ale posléze kolečka zapadla.
Co čekáte? Jak to skončilo? No sex na čtyři doby fakt ne. Nejsem ona sexuální mašina a s bývalým.. Někdy to může být dobré, ale za daných okolností.. Každý měl svou vlastní pravdu a každý viděl svou pravdu jako tu doopravdy zaručeně pravdivou. Do dospělosti tedy máme ještě pěkně daleko.
Ale i přesto. Lidi se mění. Každý člověk potřebuje tu svou dávku času, aby si přišel na svoje věci, které mu v jeho životní skládačce moc nesedí. Neříkám, že jsem díky „matračkové“ záležitosti přišla na životní moudrosti a dospěla jsem. K tomu je potřeba víc, než hádka s bývalým. Ale někdy je i potřeba vyměnit matračku za postel a postel za matračku, abyste přišli na to, co (koho) vlastně od (do) života chcete.
crashzone(Michaela Rusínová)
úterý 10. 4. 2007 08:00
Rusínová, Michaela. 2007. Zalehni na matrace....
Vychytané.cz. [Online] 10. 4. 2007. [Citace: 27. 7. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=544. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Zalehni-na-matrace...
