Nabroušené kytary a řízné tempo nebudou návštěvníci festivalu Rock for People postrádat ani v letošním roce. K dosud potvrzeným (s mnoha přívlastky) rockovým, coreovým i metalovým kapelám jako Enter Shikari, The Subways nebo August Burns Red přibyly čtyři nové akvizice. Úlovkem bez nadsázky legendárním je především švédský kvartet REFUSED – zřejmě vůbec první HC/punková formace, která do architektury svých skladeb vložila pilíř elektroniky. A nikoliv bez odezvy: když letos v lednu po 14 letech klidu kapela ohlásila svůj reunion, elektrizovalo to nejen sta tisíce fanoušků po celém světě, ale i stovky kapel, jež se k Refused otevřeně hlásí. Nepřekvapí, že Refused budou – vedle Rock for People – jedním z hlavních jmen festivalů jako Coachella, Primavera Sound nebo Roskilde.
„Také v České republice je velmi početné publikum, pro které nejsou synonymem švédské hudby Agnetha, Björn, Benny a Anni-Frid, nýbrž Dennis, Kristofer, Jon a David. Od roku 1992, kdy Refused vydali své první demo, a kultem zůstanou navždy,“ říká s narážkou na švédský miliardový evergreen ABBA Michal Thomes z agentury Ameba Production, která letos pořádá festival Rock for People již po osmnácté. Vidět smečku ze švédského města Umeå naživo je pro všechny fanoušky už dvou generací téměř povinností: Refused se totiž po srpnu, kdy ve Skandinávii odehrají poslední koncert, opět vrátí ke svým civilním profesím.
Refused se spolu s Fugazi, Glassjaw, Drive Like Jehu, Unwound, Rocket From The Crypt, Quicksand, Sunny Day Real Estate, Jawbox, At The Drive-In, Ink And Dagger a Frodus řadí mezi tucet základních kamenů post-hardcoreového žánru.
Spolu s Refused potěší publikum vyznávající tvrdší žánry mezi 3. až 6. červencem ve Festivalparku v Hradci Králové i další jména. Z Austrálie pocházejí metalcoreoví I KILLED THE PROM QUEEN, kteří jsou duchovně i personálně provázáni s kapelami jako Parkway Drive nebo Deez Nuts, jež osazenstvo Rock for People roztočily, sežvýkaly a zničené vyplivly v minulých ročnících. Melodický HC punk přivezou z New Yorku tuzemskému publiku dobře známí H2O, jedna z nejdéle přežívajících legend N.Y.H.C. scény, konkrétně její straight-edge odnože. Vodou punk´n´rollu vyvěrající z obětavého živého hraní pokřtí fanoušky britští THE COMPUTERS, kteří nedávno nadchli coby předskokani pražského koncertu jiného taháku letošního Rock for People – tria The Subways.
Vstupenky za cenu 1 500 Kč jsou do konce dubna v prodeji výhradně na portálu
www.ticketsforpeople.cz,
k 1. květnu ceny povyskočí na 1 600 Kč. Pro všechny zákazníky společnosti T-Mobile, která pod značkou t-music zůstává generálním partnerem festivalu, platí až do samotného festivalu 15% sleva. Od 1. května do 2. července tak zákazníci T-Mobile mohou lístek získat za 1 360 Kč. Hlavními partnery festivalu jsou Pivovary Staropramen a Google, partnerem Stock Plzeň. Veškeré další informace jsou k dispozici na
www.rockforpeople.cz, na
www.facebook.com/rockforpeople či na síti Google+.
PROFILY KAPEL
REFUSED
Švédská hardcore-punková parta Refused se po neuvěřitelných čtrnácti letech dala znovu dohromady. Hudební ikona, jejíž album The Shape Of Punk To Come zařadil trendo-tvorný časopis Kerrang! mezi padesátku nejdůležitějších alb historie na šťastné třinácté místo, v době své největší popularity "dojela" na nefunkční vztahy členů kapely. Po šesti letech slávy, třech albech, pěti EP a hlavně po stovkách koncertů ve vyprodaných koncertních halách se rozhodli v roce 1998 svou činnost ukončit.
Legenda ale žila dále: k Refused se začaly hlásit stovky kapel po celém světě, které se snažily podobně hlučně a neodbytně spojovat hardcore s punkem na trochu jiném základu než post-HC bandy nebo formace z 1. vlny HC/punku vychované Black Flag. M.D.C. či Dead Kennedys.
Ohromující zprávou pro stovky tisíc fanoušků této ostré party ze švédského maloměsta Umeå byl jejich reunion, který nečekaně ohlásili v lednu letošního roku, a který spojili s turné. To oficiálně odstartují letos v dubnu na kalifornském festivalu Coachella, zakončí je v srpnu v domovské Skandinávii.
Staré spory jsou zřejmě urovnány, protože kapela ve svém oficiálním prohlášení tvrdí, že důvodem rozpadu byly jiné kariéry, které se hoši rozhodli naplnit a které s hudbou souvisely jen vzdáleně. „Po čtrnácti letech, kdy jsme všechny nabídky k návratu na scénu se smíchem odmítali, jsme se sešli a přiznali si, jak moc nám muzika chybí," vysvětlují Refused, „pak už byl jen krůček k tomu, abychom se sešli a vyzkoušeli, jestli je vhodná doba na to, abychom vytvořili něco nového."
Po krátkém období skepse spojeném s hlubokým filozofováním na téma, zda se dá znovu vstoupit do stejné řeky, se dohodli, že se před své věrné fanoušky (jejichž řady se díky kontinuálnímu přiživování odkazu ještě násobně rozšířily) vrátí. A protože podobné "návraty", z nichž se stalo druhé kolo existence mnoha kapel, vyvolávají spíše pobavený úsměv, vyslala kapela směrem k fanouškům poměrně rezolutní vzkaz: „Uděláme to. Ale je to naposledy."
Švédská smečka, jejíž zřejmě nejslavnější hit New Noise ani po tolika letech neztratil nic ze svého drivu, byla jednou z prvních, která do klasických punk - hardocoreových postupů začala míchat elektroniku. Možná tahle odvaha dnes působí legračně, ale nezapomeňme, že mluvíme o době, kdy se přísahalo na kytary a každý, kdo si snad chtěl hrát s počítačem, byl odkázán do patřičných mezí - nebo rovnou vyčleněn z HC komunity.
Ostatně, velmi zajímavý progres Refused je patrný na jejich klíčových nahrávkách: zatímco na prvním albu This Just Might Be The Truth ještě zněli jako klasický hardcore (inspirace Judge, Cro-Mags, Inside Out, Killing Time, Turning Point), druhé album Songs To Fan The Flames Of Discontent už bylo silně ovlivněno tzv. "new school" hardcorem (Snapcase, Boysetsfire, Unbroken,108, Born Against) a na evropské poměry znělo hodně progresivně. Třetí deska The Shape Of Punk To Come v podstatě předběhla dobu a byla svým způsobem jedním z prvních "post-hardcore" počinů hudební historie. „Refused se nebáli oprostit se od veškerých klišé a natočili desku, která lidi zprvu šokovala natolik, že se spekulovalo o tom, zda to Refused nemyslí jako vtip, ale posléze se z ní stal naprostý kult,“ vysvětluje znalec HC/punkové scény Robert Vlček.
Nepochybně se tedy naplní motto, které si napsali na svůj nově založený účet na Twitteru: "Refused are not fuckin' dead!", jakkoli sentimentální večírek pro pamětníky od těchto angažovaných křiklounů nemůžeme čekat ani v době, kdy už mají čtyřicítku zdárně za sebou. Co je to ale ve věčném žánru HC za věk, že..? Jisté je jen jedno: na Rock for People by neměl chybět ani jeden ze ctitelů Refused. Protože další jejich vystoupení se u nás opravdu opakovat nebude. Nebo ne dřív než za dalších čtrnáct let.
www.officialrefused.com
I KILLED THE PROM QUEEN
Jmenují se "Zabil jsem královnu maturáku" a sami sebe bez mrknutí oka označují jako metalcoreovou kapelu – což nabízí zajímavé srovnání s podobně smýšlejícími (a již potvrzenými) americkými metalovými misionáři August Burns Red. I Killed The Prom Queen jsou z Austrálie a jejich festivalová premiéra na RfP k sobě poutá mnohá očekávání - to nám věřte!
Co se australské scény týče, pokud rovnou vyškrtneme kníkající Kylie Minogue, dá se dlouhodobě přísahat asi jen na AC/DC. Parta mladých dřevorubců z Adelaide je o něco mladší, pravda, ale australský vztah k tempu mají podobný, jako jejich starší … strejdové. Hrají rychle, hrají nahlas, hodně chrčí, a také si osvojili skoro sokolské roznožky.
Zábavná story se váže i k originálnímu jménu kapely. „Je to hláška z našeho oblíbeného béčkového hororu," vzpomíná zpěvák kapely, „v době, kdy jsme nad jménem přemýšleli, nám bylo o dost míň a přišlo nám to prostě vtipné."
Pětičlenná kapela vydala v roce 2002, tedy pouhé dva roky poté, co se dala dohromady, hned dvě desky: debutovou Choose to Love, Live or Die, a s kolegy z Parkway Drive natočili společnou kompilaci. Na debutové album vybírala kapela skladby podle reakcí posluchačů při poctivém objíždění klubů.
Do Čech přijíždějí I Killed The Prom Queen s výběrem z pěti již vydaných nahrávek, očekávat se dají i novinky z alba, jehož vydání slibují na podzim letošního roku. Pokud je divoká jízda s ostrým metalcoreovým základem šálkem vašeho čaje, asi byste neměli v kotli pod jejich pódiem chybět!
Mimochodem: místa v circle pitu mají dopředu rezervovaná všichni, kteří loni roztočili na Parkway Drive největší lidské kolo v historii RfP!
www.myspace.com/ikilledthepromqueen
H2O
Vznik téhle skupiny je jako z učebnic rock'n'rollu: Toby Morse, který strávil léto roku 1995 jako bedňák tehdejší hvězdné HC kapely Sick of it All, přišel na to, že tenhle způsob obživy je vlastně dost prima. Kromě toho měl i dost sebevědomí, a tak si založil kapelu vlastní. Voilá, máme tady H2O.
O rok později už nahrává tehdy tříčlenná parta stejnojmenný debut a vyráží na tour se zatím krapánek slavnějšími No Doubt. V červnu roku následujícího natáčejí H2O další desku, Thicker Than Water, s níž vyrážejí na tour, které musí zřejmě absolvovat každá americká hardcoreová kapela - do Japonska. Zhýčkaní Japonci H2O nadělí vyprodané sály a nekonečnou popularitu, takže je jasné, že tihle hoši se do svých džobů jen tak vracet nemusejí.
Do Čech přijíždějí necelý půl rok po vydání šestého řadového alba nazvaného Don't Forget Your Roots. Jak název pohodlně napoví, jedná se o tribute kompilaci skladeb, které muzikanti označili jako ty, jež je formovaly.
Ačkoli se jedná o poctivý nářez, zapomeňte na kelímky piva létající směrem do publika nebo naopak - chlapci jsou zastánci subkultury straight edge, tedy životního stylu striktně zapovídajícího jakékoli návykové látky. Toby Morse se dokonce stal jednou z hlavních postav kampaně bojující proti užívání drog. „Nebudu nikoho soudit ani lidem říkat, co mají dělat, protože jsem sám nikdy nic nebral. Můžu ale vyprávět o tom, jak skončili mí přátelé a jací byli lidé, které jsem kvůli drogám ztratil," vypráví Toby ve spotu. Na Rock For People tedy minimálně po dobu jejich vystoupení čekejte výhradně rauš způsobený hudbou.
Páté a zatím poslední album H2O nese název "Nothing To Prove" a na světlo světa jej vynesl label Bridge Nine Records koncem května 2008.
www.h2ogo.com
THE COMPUTERS
Punk'n'roll je zřejmě ta správná škatulka, v níž to The Computers sluší nejvíce. Nedávno jsme je měli možnost vidět v pražském Lucerna Music Baru, kde předskakovali The Subways, a v lednu letošního roku i v legendární strahovské Sedmičce, kde zúčastněné smetli lépe i rychleji než tsunami. Podívaná to byla vskutku zábavná - všichni, kdo se tam tehdy vešli, jistě touží po další dávce hluku, který podává excentrický zpěvák a skokan Al spolu se svou kapelou z britského stotisícového městečka Exeter.
Jejich loňské debutové album This Is The Computers působilo na současné punkrockové scéně jako živá voda. Ačkoli na punk přísahají nejen v ohledu hluku, s nímž útočí na posluchače, v jisté hudební přímočarosti a rozhodně i v délce skladeb, z nichž jen málokterá přesáhne dvě minuty, namísto vzteku servírují až euforickou náladu. Až vás po půlhodině vyplivnou z kotle, budete jen velmi zvolna přestávat tančit.
Kapela, která tvrdí, že "music is dead" v době, kdy muzikanti tvoří zalezlí v obýváku u svého compu (ano, odtud jejich ironicky posměšný název), natočila svou desku bez jakýchkoli high tech pomůcek a za správně punkové čtyři dny. The Computers jsou další mladou kapelou, kterou vám naservírujeme o pár měsíců dříve, než se z nich stane cirkus vystupující v sálech pro tisíce fans. Užijte si je ještě před tím, než budou do backstage jezdit limuzínou - protože teď je to pořád ještě hodně baví.
www.thisisthecomputers.com 
