Od pátku 9. března hraje Velké kino ve Zlíně nový film od Svěráků. Od tohoto data, také na parkovišti před kinem a Obchodním domem nezaparkujete. A pokud si nezamluvíte lístek dopředu, tak ani neřešte, kde vůbec zaparkujete.. a bežte raději vrátit vaše prázdné láhve, protože na ty filmové se s největší pravděpodobností nedostanete!
Tragikomický snímek vzniklý ze spolupráce Svěrák-Svěrák je, jak každý očekával, kasovním trhákem. Jeho kouzlo oproti předchozí otcovsko synovské spolupráce spočívá v pohledu na svět očima muže v seniorském věku. Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je stárnoucí učitel literatury, který ve škole nestíhá tempo se svými žáky a práce učitele už je pro něj jen prázdným pojem. A tak hledá něco, co by ho vnitřně naplnilo.. Mezi tím, co pan Tkaloun blbne po Praze a shání si nejrůznější zaměstnání, jeho žena Eli doma nabývá pocitu, že po čtyřiceti letech manželství se s Pepou od sebe vzdalují. Jeden pro druhého už nejsou přitažliví, a tak jejich manželství nabírá trhliny. Jednoho dne na nákupu v hypermarketu však najde pan Tkaloun spásu v podobě malého okýnka metr krát metr. Jako skladník u vratných lahví našel, co potřeboval a po čem toužil. On je totiž „vítací typ“!
Jestli vás do kin nenaláká duo Svěrák – Svěrák, tak určitě jako pojistka zafuguje osvědčené herecké obsazení filmu. K tomu připočítejte typický svěrákovský smysl pro humur, jistou dávku sarkasmu a ironie v podání vynikající Daniely Kolářové a hlavně citlivý lidský příběh z všedního života nás všech. Život není jenom krasný, ale svou krutost a hořkost si schovává pro každého z nás. Bez trochy toho smutku, by nemohl správně vyniknout náš ryze typický, český humor. To by pak z filmu byla jen bezcharakterní komedie..
Ačkoliv Tkaloun podal výpověď ze školy, určitě to není proto, že by byl starý. Jeho důvod je prostý: „Já už tady nejsem rád.“ Ihned po odchodu ze školy nastupuje jako poštovní kurýr na kole, bere místo u okýnka pro vratné láhve, nebo (v poslední scéně filmu) dělá průvodčího ve vlaku. Noc co noc má erotické sny, kde touží po své bývalé kolegyni, či po dalších nových pěkných slečnách, které denně potkává ve své práci. Zde si divák možná položí otázku, nebo spíš ho napadne, že tohle jsme už jednou viděli. Ano, přesně takové vylomeniny (i když ve větším měřítku) předváděl V. Brodský v Babím létu. Tak jako v Babím létu, tak i tady se řeší otázka lidského žití a skonání. A jako u Babího léta, tak i zde jsou hlavní postavy v podzimu svého života, který si musí a chtějí co nejvíce užít. Jakkoli se tato asociace jeví nápadnou, nemůžeme scénáristovi nic vyčíst, poněvadž tak to v životě (či v jeho podzimu) zřejmě chodí. Zažijeme to všichni a nikdo se tomu nevyhne. Vratné láhve psal sám život a Svěráci ho jen pro nás na malou chvíli zachytili.
Film Vratné láhve nepřekonává nijak efektivně ostatní české filmy, ale je (jako ostatní Svěrákovy filmy) příjemnou změnou v naší, již trochu typické, kinematografii. Možná tím, že je to příjemný, uvolňující film, nebo možná (a to spíše), že dokáže oslovit více generací najednou. Vratné láhve se prostě povedly a právoplatně se můžou zařadit do rodiného stříbra Svěrákových.
Cenza
Fotografie: Biograf Jan Svěrák
Gaja, Michal. 2007. Vratné láhve vyprodávají kina!.
Vychytané.cz. [Online] 13. 3. 2007. [Citace: 27. 7. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=501. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Vratne-lahve-vyprodavaji-kina! 
