Patří mezi legendy světové taneční scény, a přesto neustále chrlí nové nápady i desky a s mladickým elánem se pouští do nových projektů.
Díky jeho činorodosti se rozhovor točil jen okolo aktuálních témat jako jsou pořadatelské aktivity a vize Maura Picotta, nové album pro které se chystá hromada remixů a řeč přišla i na jeho rodinu, za kterou cestuje po celé Evropě a která pro něj bude vždy na prvním místě.
Jaký je Mauro Picotto v roce 2011?
Řekl bych, že je vyzrálejší a také zodpovědnější. Z hudebního hlediska hledím stále jen na kvalitu bez jakéhokoli kompromisu.
Před chvíli jsi na Facebooku aktualizoval svůj status, ve kterém se píše, že jsi právě doletěl z Ibizy do Tokia. Jaké to je hrát jeden den na Baleárách a druhý den v zemi vycházejícího slunce?
Hmm, zajímavá a opravdu velmi aktuální otázka, heh. Každopádně musím přiznat, že můj styl hraní se nijak zásadně neliší. Jisté rozdíly tu jsou… například dnes se těším, že zahraji trochu sofistikovanější set než včera v Amnesii, ale věřím, že to bude bavit jak mě, tak lidi co přijdou do klubu a promotéry, kteří mě bookovali. Japonsko, Ibiza nebo Jižní Amerika… na každém kontinentě hraji unikátně, ale můj set je vždy plný energie a složený jen z kvalitních skladeb.
Ve kterém klubu se cítíš „jako doma“?
Nemohu jmenovat jen jeden klub, protože celá Ibiza je pro mě „domácím hřištěm“.
Na zdejší party chodí lidé, kteří se přirozeně zajímají o hudební novinky a těší se, že je zde uslyší v nejaktuálnějším podání, což mi dává neskutečně silnou zpětnou vazbu.
Jak často aktualizuješ svou legendární sbírku barevných sluchátek a jaký je tvůj poslední přírůstek?
Pořizuji si nová sluchátka co čtvrt roku a momentálně používám zelené Sennheisery.
Co je nového na tvém labelu Alchemy?
Nedávno jsem vydal své album TwentyEleven, ke kterému již brzy vyjde i remixové album. Nechci se chlubit, ale troufnu si říct, že jsou to opravdové „killer dance floor “ pecky. Remixů je dokonce tolik, že vyjdou na dvou albech – Remixes part 1 a part 2.
Nastal nějaký posun mezi tvým předposledním albem 2010 a tím posledním s názvem TwentyEleven?
Ano i ne. Předposlední album reflektovalo mé aktuální pocity a snažil jsem se na něm realizovat své nápady roku 2010. Když si je ale zpětně poslechnu, nemohu říct, že by bylo v něčem špatné nebo nepovedené. TwentyEleven má sice pokročilejší sound, ale obě alba spojuje posedlost po energičnosti, která je pro mě vždy na prvním místě.
Jaký je tvůj recept na onu „energičnost“?
Je to koktejl, který je smíchaný z energie, emocí a sexy rytmů!
Jak si letos užíváš svou rezidenturu v klubu Space na Ibize?
Space je, dle mého názoru, jeden z nejlepších klubu na světě a jsem opravdu rád, že jsem jedním z jeho rezidentních DJů. Samozřejmě hrávám i v jiných klubech na Ibize, ale Space je pro mě čímsi výjimečný. Těžko však popsat slovy co to je… z toho místa je cítit neskutečná energie a nabízí se tu jisté srovnání s Brnem, kde se mi také vždy skvěle hrálo a cítil jsem zde z lidí neskutečné nadšení. Doufám, že se u vás nic nezměnilo a Apokalypsa bude opět pořádně rozjetá!
Nedávno se konal první ročník Alchemy Music Festival, který je tvým prvním pořadatelským počinem takového rozměru. Jak jsi spokojený s prvním dílem?
Já tomu říkám spíše „nultý ročník“, ale musím uznat, že jsem velmi spokojený.
Ono vyjednat veškerá povolení a zorganizovat takový festival dá spoustu práce a když se ještě k tomu přidá nepříznivé počasí, které v Itálii panovalo po celý červenec, tak musím uznat, že jsme to nakonec zvládli celkem obstojně.
Každopádně pořád je co zlepšovat a těším se, že festival bude rok od roku větší a větší.
Jak pohlížíš na digitalizaci hudby jakožto jeden z veteránů DJingu? V čem vidíš výhody a v čem nevýhody tohoto fenoménu?
O digitalizované hudbě se nedá říct ani že je dobrá, ani že je špatná. Výhodu vidím v tom, že je skladby jsou nyní mnohem levnější. Osobně vidím nevýhodu v tom, že prakticky vymizely vinyly, které jsem vždy miloval a vždy milovat budu. Každopádně jak šel čas, i já jsem přešel na digitální platformu a momentálně si myslím, že je dobré, že se svět digitální hudby neustále rozšiřuje a zlepšuje a zároveň s tím klesají náklady na produkci a distribuci hudebních souborů.
V tvé aktuální biografii se píše, že žiješ mezi Španělskem, Anglií a Itálií. Ve které z těchto zemí se cítíš jako doma a kde trávíš nejvíce času?
Doma se cítím všude tam, kde mám rodinu a tu mám ve všech těchto zemích. Ve svém životě už jsem se toho hodně nacestoval a postupem času jsem zjistil, že doma se cítím tam, kde mám někoho na kom mi záleží. Díky svým cestám jsem přišel na to, že nezáleží na místě ale na lidech, které má člověk rád!
Nois
TZ Apokalypsa, s. r. o.
