Německého DJ, producenta a remixéra Moguaie můžeme bez nadsázky považovat za legendu.
Mezi DJskou špičku patří až poslední léta, ale hudbě se profesionálně věnuje více než patnáct let. Po roce se opět vrací do České republiky, tentokrát jako jeden z headlinerů festivalu Pleasure Island. My jsme se s André Tegelerem aka Moguaiem setkali a pořádně ho vyzpovídali…
André, stále více jsem překvapen, když se dozvídám, jak se nynější světové DJské špičky dostaly k hudbě. Jak to bylo v Tvém případě?
Já jsem se nejprve pohyboval v úplně jiné hudbě. Miloval jsem energickou hudbu, jakou byl třeba punk, později mě oslovilo techno a tam to vlastně celé začalo. Imponovalo mi chodit na párty, kde se při hraní tak nějak improvizovalo. Každý přitáhl techniku, kterou měl doma, nějak se to propojilo, aby to hrálo. Tehdy tyhle party byly vlastně ještě zakázané. Možná právě ten pocit zakázaného ovoce mě strašně přitahoval…
A jak to pokračovalo?
Začal jsem studovat a jeden můj spolužák si tehdy jako DJ přivydělával. Řekl jsem si, že kdybych to dělal taky, mohu si tím financovat celé studium. Takže to byl vlastně první popud k hraní. Já do té doby o hraní nic moc nevěděl, vlastně jsem se ani moc nezajímal o aktuální hudbu, ale nějak to všechno přišlo samo…
A kdy to s tím Tvým hraním začalo být tedy vážné? Kdy sis uvědomil, že by ses tím mohl i živit?
To přišlo asi s prvním úspěchem v hitparádách. Dostal jsem se do první desítky oficiální singlové hitparády v Německu. A pak přišlo i velké dilema. Věděl jsem, že se musím rozhodnout - buď budu pokračovat ve studiu práv, nebo se budu věnovat hudbě naplno. Myšlenky se mi stále honily hlavou a já sám jsem si nebyl jistý, protože DJing byl tehdy považován stejně jako v mnoha jiných zemích za velmi neseriózní zaměstnání. Tehdy byla doba taky o dost složitější, neb nebyly takové možnosti. Bylo to někdy v roce 1997 nebo 1998…
Jak reagovali rodiče?
No, tak to bylo malinko horší. Oni měli čtyřicet let řeznictví a přáli si, abych ho převzal. Ale už v době, kdy jsem začal se studiem práv, jim bylo jasné, že po tom asi netoužím. A když jsem jim to řekl, byl tak trochu oheň na střeše. Řeznictví bylo pro mé rodiče vším. Otec mě přemlouval, abych dělal nějakou školu obchodního zaměření a nechodil na práva, ale já měl zase svou hlavu. Teď jsou s mým tehdejším rozhodnutím spokojeni, mám hodně cool rodiče…
Napadlo Tě někdy od toho roku 1997 s hudbou skončit?
Nikdy. Nikdy jsem toho nelitoval a vlastně poslední rok mi mé správné rozhodnutí jen potvrdil. Zájem o mě v posledních měsících vstoupl jako nikdy za dobu mé kariéry. Během září například budu hrát v Americe, Kanadě, Japonsku, Koreji, Singapuru nebo Anglii. Hraju po celém světě, a jak se zdá, asi ne úplně špatně (smích…)
On ten úspěch je určitě spojen i s Tvým výtečným albem “WE AR LYVE“…
Nejen s touto deskou, ale nedávno jsem vydal i živě namíchanou kompilaci “Lyve From Beta“, což je vlastně moje první kompilace vůbec. Vlastní produkce, která se líbí a hrají ji i ostatní djové, tomu zájmu o mě jistě napomáhá…
Když se na svoje album podíváš s odstupem času, je na něm něco, co bys dnes změnil?
Ne, rozhodně nic. Spíše přemýšlím nad tím, zda další deska, kterou udělám, bude mít taky tak pěkný příběh, jako má ta aktuální. Vím, že nové album bude tvrdší a bude mít napjatější atmosféru. Určitě bych chtěl na novém albu vzpomenout na své punkové začátky. Víc ale neprozradím…
Jak to vy DJové mezi sebou máte? Je tam ta velká rivalita, která je na veřejnosti občas prezentována, nebo je to jen hra?
S těmi, které znám již dlouho, je to již o přátelství. Například Westbam je můj velmi dobrý kamarád. Ale samozřejmě jako v každé jiné branži, najdou se výjimky, které úspěch jiných neumí překousnout. Na tyhle lidi ale já kašlu. Moc dobře vycházím třeba s DJema ze Švédska. Steve Angello je například moc fajn, Sebastian Ingrosso též. Většina DJů je v pohodě, ale ta, kde cítím, že chybí upřímnost, tam se moje komunikativnost rovná nule…
Posledně, když jsme spolu mluvili, stěžoval sis, že jsi již dlouho nebyl v Praze. Povedlo se Ti to už napravit?
Právě že ne. Bohužel poslední měsíce byly opravdu hodně náročné, nalítal jsem tisíce kilometrů a vystupoval jsem snad v každé zemi, kterou si jen můžeš představit, takže volna opravdu moc nebylo. Tentokrát bude moje vystoupení opět mimo Prahu, takže z vašeho hlavního města zase nic neuvidím…
Vraťme se ještě v Tvojí produkci. Svoje singly i desky vydáváš na labelu kolegy Deadmau5e, jak se díváš na jeho produkci? Je něco, co bys udělal jinak?
Myslím, že ne. Všechny věci, které dělá a jak je dělá, mají svůj opodstatněný úspěch. On je opravdovým géniem. Viděl jsem ho v rámci našeho společného turné několik hrát z velké blízkosti a vyzařuje z něj neuvěřitelná energie. Během hraní se pohybuje ve svém světě a já vždy jen s úžasem pozoruji, co za tím mixážním pultem dokáže vytvořit.
Ty se věnuješ i remixování. Poslední byla například Britney Spears, které si remixoval její novinku “I Wanna Go“, zároveň máš na svém kontě remixy pro Mobyho, Afrojacka, Michaela Woodse nebo Röyksopp. Co Tě k remixování vede?
Asi poptávka a taky peníze. Remixování je úplně jiná práce než vlastní produkce. Z originálu musím vybrat stěžejní myšlenku, na které remix postavím…
A už jsi udělal někdy jen remix proto, že jsi prostě chtěl? Tedy ten impuls přišel od Tebe?
Zatím ne, ale je vážně vtipný, že to zmiňuješ. Jsou to asi dva dny, co jsem slyšel jednu německou píseň, která se mi moc líbila a chtěl bych jí zremixovat. Nevím ani interpreta ani název skladby, jen jsem zahlédl kousek klipu. Musím se těch informací dopídit, protože tohle bych vážně rád udělal…
Máš nějaké cíle?
Hele, asi se budeš smát, ale mám. Je to možná hloupé, ale strašně bych si přál, aby se moje album jednou dostalo na 1. příčku v prodejní hitparádě v Americe. Určitě bych s hudbou neskončil, ale byla by to okamžik, který by rozděloval můj život na dvě části - před dobytím Ameriky a poté…(smích) Ale říká se, že to bývá začarovaný kruh - zažiješ to jednou, chceš to znovu..
Myslím, že lepším přáním jsme ani skončit nemohli. Máš ještě něco na srdci?
Snad jen, že se na všechny z Čech zase moc těším, takže se uvidíme na Pleasure Island.
Pro United Music připravil Jaromír Koc
