Co se hudebního stylu trance týče, je Gareth Emery bezesporu světovou DJskou a remixérkou špičkou.
Minulý rok patřilo jeho vystoupení na festivalu Pleasure Island mezi ta nejlepší, proto je více než potěšují, že na Pleasure Island dorazí i tentokrát. My jsme Garetha krátce vyzpovídali a mimo jiné zjistili, jak to u něj s DJingem celé začalo…
Garethe, poslední rok byl pro Tebe asi dost zásadní - vydal si své autorské album “Northern Lights“, několik báječných remixů, hraješ po celém světě, Tvá popularita neuvěřitelně roste…Ale jak to všechno vlastně začalo?
Já jsem vždycky miloval hudbu. Sledoval jsem hudební kanály, poslouchal v rádiu taneční pořady a mnoho lidí to o mě ani neví, ale já jsem dokonce hrál i v kapele. Měli jsme klávesy, kytary…I když to tak nevypadá, ale jako první jsem hodně miloval rockovou a punkovou hudbu.
Měl jsi tehdy nějaké idoly, v kterých ses vzhlížel?
Miloval jsem takové ty klasiky - Oasis, Blur. Tohle byla ta pravá kytarová hudba. Ale někdy v průběhu 90. let jsem objevil trance. Poprvé jsem tehdy slyšel hudbu od umělců, které jsem do té doby neznal - Paul Van Dyk, Ferry Corsten a mnoho jiných. Ti začali dělat úžasné skladby, které následně ovlivňovaly celou taneční scénu. Hrozně mě to vzalo a kytaru jsem pomalu odložil…
Ty jsi hrál na hudební nástroje už jako malý?
Od čtyř let jsem hrál na klavír. Cvičil jsem denně a musím říct, že mě to bavilo. Dodnes jsem zato vděčný, neb možná proto mám takovou hudební průpravu.
A co je vlastně u Tebe nového? Kdy se můžeme dočkat nějakého nového materiálu?
V současné době mám venku hned dvě věci. Udělal jsem remix pro aktuální singl Britney Spears “I Wanna Go“ a nějaký ten týden jen venku i singl s Ben Goldem s názvem “Flash“. Kromě toho samozřejmě makám i na novém autorském albu.
Když tak vzpomínám na Tvé vystoupení minulý rok na Pleasure Island, musím říct, že se s tím opravdu moc nemazlíš co se BPM týče…
Já naprosto vycházím z reakce publika. Myslím, že tak nějak dokážu vycítit, co si lidi přejí. Na Pleasure Island jsem opravdu hrál hodně trance, když hraju třeba v Anglii, tak tam se pro změnu musím dost krotit, protože tam po mě publikum žádá spíše progresivní hudbu. Dokážu hrát hodně stylů, ale nejblíže je mi rozhodně trance, protože z něj vychází nejvíc energie.
Do Čech nepřijedeš poprvé, co sis už o naší zemi za tu dobu zjistil?
Abych se přiznal, moc toho není. Přijedu sice už potřetí, ale prozatím opravdu vím jen, že se tu lidi umí strašně dobře bavit. Slíbil jsem si ale, že se do Čech jednou podívám soukromě a trošku se tu porozhlédnu. Rád bych poznal trošku i vaši mentalitu.
Pleasure Island je minimálně v České republice vcelku nový koncept. Co slovo “pleasure“ znamená pro Tebe osobně?
Pro mě je pleasure pokaždé, když mohu hrát pro lidi. Hodně vnímám, jak si mé hraní užívají a ten pocit mě hodně naplňuje. Samozřejmě, že ne vždy moje vystoupení vyjde na sto procent, ale obě dvě dosavadní hraní v Čechách rozhodně patří k těm nejlepším…
Ptám se všech lidí z trance branže vždy na jednu stejnou otázku - jak vidíš budoucnost trance?
Já jí vidím velmi dobře. Myslím, že se hodně nových a mladých talentů, kteří stylu trance budou dělat i do budoucna dobré jméno. Je znát, že se tento styl malinko změnil, v mnoha směrech je pomalejší, což ale znamená, že může být pro změnu i pestřejší. Já mám rád samozřejmě i house nebo klubovky, protože takový věci taky občas hraju, ale trance je na prvním místě a je to moje srdcovka. Myslím, že styl trance má dveře otevřené, aby se mohl ještě dál a dál vyvíjet. Věřím, že alespoň několik dalších let k tomu budu moci přispět i já…(smích)
Jsi většinu času na cestách. Jak se Ti vede skloubit privátní život a DJing?
Myslíš moji přítelkyni?
Myslím to celkově. Někdo po třicítce už třeba přemýšlí nad založením rodiny a mění se mu priority…
Já určitě nad rodinou taky přemýšlím, ale ne dřív než tak v pětatřiceti. Ale je pravda, že to není jednoduché. S přítelkyní jsem pět let, několikrát jsme se už i rozešli a zase se dali dohromady. Ale vlastně se není ani čemu divit - kdo by chtěl mít doma chlapa jen dva dny v týdnu? Jsem strašně rád, že má moje přítelkyně pochopení pro moji práci. Hraju i patnáctkrát do měsíce, takže ten můj soukromý život je opravdu dost složitý.
A jak to chceš řešit v budoucnu?
Samozřejmě, že i mně se časem priority změní. Ale zatím jsem strašně spokojený s tím životem, který mám. Ne každý má to štěstí, aby to, co miluje už od dětství, bylo tím, co ho i živí…
Máš na závěr nějaký vzkaz pro své fanoušky v Čechách?
Jen bych všem chtěl strašně poděkovat za jejich podporu a moc se na všechny na Pleasure Islandu těším…
Připravil Jaromír Koc
