Narodila jsem se 24. června 1988 ve Valticích (okr. Břeclav). Protože našim asi nefungovala v předrevoluční době fantazie, dostala jsem jméno po mamině. Díky její luxusní výchově jsem občas nechutně ironická a panovačná. Pubertu jsem částečně přeskočila, tak se snažím něco dohnat…
Jaké asi bylo zklamání otce, když místo prvorozeného syna žvatlala v postýlce holka? (Pozn. zoufalá reklamace v porodnici mu neprošla). Aby si trochu vyladil náladu, pořídil mi kopačky i ostatní příslušenství. Pobíhání po hřišti mi vydrželo do šestnácti a zájem o kolektivní sporty přetrvává dodnes. :o)
Ujištění pro barvoslepé, opravdu nejsem blondýnka! I když potřebuji některé věci vysvětlit několikrát, abych je správně pochopila a neudělala nějakou koninu. Vysoká jsem jako průměrná Evropanka, široká? Ehm, prostě a jednoduše míry 90-60-90 jaksi nepatří k mé osobě. Už nemám co bych změřila sobě, ale pokud chcete někdo něco přeměřit… máte smůlu, metr jsem někam zašantročila.
Zrovna nosím dlouhé tmavé vlasy, prosím nepředstavujte si zarputilou hipísačku. Heslo láska a mír vítězí jde jaksi mimo mě. Kdo ví, třeba jednou budu na ježka. K mému (ne)štěstí nejsem jako antická kráska či jako Quasimodo. Nazvala bych se podivnou směskou genů. Naši totiž postrádali pozitivní dávku motivace při výrobě.
V současnosti mi zbývá poslední půl rok na střední pedagogické v Kroměříži. Iluze o tom jak chci být učitelka ze mě spadly hned po první praxi. Aspoň jsem si upevnila to, že jediné roztomilé děti jsou a budou cizí. Ne že bych si neuměla poradit s bandou uřvanců, ale cením se na víc než na dobrovolný vstup do Bohnic k doktoru Chocholouškovi. Zrovna dneska jsem si vyslechla, že mládě od prasete je „sere“ a zebra je „to“ s tím dlouhým krkem.
Baví mě neverbálně komunikovat tancem, styl hudby nemám vyhraněný. Každý den potřebuji novou dávku informací, bojím se abstinenčních příznaků, což znamená že z nudy dokážu přečíst i dědův myslivecký měsíčník. Večer jsem velký kámoš s ledničkou a vínem. A jako bonus miluju slovník spolubydlící například: „Jsem v čiči, ti dnešní fakoši mě fakt zničí. Ještě že nebydlím v opičích horách jako ty, pro zahnání svrabu si jdu zakóřit, takže nemel ho*** a nečum, byla jsem v solárku zase jsem jak spařená svině!“
Cílevědomost, provokativnost a zadumanost, další stránky mého já. Jsou vzácné chvilky, kdy se směju jako měsíček na hnůj, ale to se mi musí opravdu něco perfektně vydařit. Lidem jenom tak nevěřím, nesnáším lhaní a přetvářku, bohužel se s ní setkávám dennodenně. Pokud se vám zdám studená jako psí čumák, je to signalizace, že mě zajímáte asi tak jako placatý šutr. Pokud s vámi naopak komunikuji ba dokonce vtipkuji, je to pro vás dobré znamení, že vás nepovažuji za tragédy :oP.
Co mě poslední dobou sssrrštve? Pánové, pokud jsem podle vás podezřele dlouho svobodná, neznamená to, že jsem orientovaná na dívky. Paní důchodkyně, co zaskakuje v novinovém stánku, když řeknu Yellow neznamená to Leo! A otázka: „Polykáš?“ tak oblíbená ve zlínském kraji.
Co dodat, jestli vás ještě něco zajímá ptejte se u zdroje…
joslin(Petra Hrabalová)
pondělí 14. 5. 2007 08:00
Hrabalová, Petra. 2007. Vyskytli jsme se - Petra Hrabalová.
Vychytané.cz. [Online] 14. 5. 2007. [Citace: 23. 10. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=431. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Vyskytli-jsme-se---Petra-Hrabalova 
