Již zhruba za tři týdny vypukne v pražské O2 Areně v pořadí sedmý ročník fenomenální halové akce Transmission. Mezi největší tahouny letošního ročníku patří rezidentní dj této akce - americký elegán Markus Schulz! Ten se do České republiky vrací po úspěšném vystoupení na letním festivale Pleasure Island, kde jeho setík patřil mezi ty nejlepší. Markus sice není fanda moc dlouhých rozhovorů, ale pro nás se opět v mnoha směrech hodně rozpovídal a dokonce i otevřel svoje srdce…

Přidat na Facebook

Markusi, tentokrát bych Tě chtěl českým posluchačům představit více jako člověka, tak bych začal malinko osobně. Ty ses narodil v Německu, viď? Kolik toho německy ještě umíš?
(Markus se trošku zamyslí a odpovídá v němčině) Moje první řeč byla samozřejmě němčina…(pak se ale opět raději vrátí k angličtině a dodává)…ale vzhledem k tomu, že jsem od třinácti let vyrůstal s angličtinou, je pro mne i mnohem jednodušší se právě anglicky vyjadřovat. Na druhou stranu otec i bratr žijí stále v Německu, takže v kontaktu s tímto jazykem jsem opravdu často.

Takže do Německa i často jezdíš?
To ano, mám v Berlíně velký byt, takže obzvláště velkou část léta trávím právě v Berlíně. A když jsem třeba na turné po Evropě, tak se vracím z vystoupení vždy do mého druhého domova, za který Berlín i nadále považuji.

Do Ameriky ses tedy dostal jako teenager, kdy ses tedy vlastně rozhodl stát djem?
Já jsem už od malička poslouchal rádio a taky jsem studoval hudbu a možná už tam někde vznikla ta první myšlenka tyhle dvě věci nějak propojit. Já jsem začal nejprve jako producent a djing se k tomu tak nějak časem přidal. Ono to trošku vyplynulo z okolností mé producentské práce. Jinými slovy nejprve jsem studoval to, jak hudba vzniká, následně jsem začal dělat dje, protože jsem chtěl prožívat to, co následuje poté, co hudba vznikne…

Takže to byl takový přirozený proces?
Naprosto přirozený, můj první hudební styl, kterému jsem se věnoval, byl breakdance. Následně jsme začali dělat takové hip hopové věci plné scratchingu a postupně to přešlo k tomu, co dělám nyní.

A kdy jsi poprvé pocítil, že cesta, kterou sis vybral, je ta správná?
To si pamatuji moc dobře, bylo to na jedné masové akci v Los Angeles, kde jsem hrál pro 40000 lidí. Víš, já jako umělec nikdy nemám pocit, kdy si vnitřně řeknu “Jo, tohle se mi fakt povedlo“, spíš je to takový pocit euforie, která se zvyšuje a zvyšuje a výrazy lidí, pro které hraješ, tě v tom utvrzují. Myslím, že takhle to má většina umělců.

Tak to se pak ani nemůžeš divit, že jsi pro mnoho lidí ikonou a vzorem. Je to asi hodně velké zadostiučinění, když tohle slyšíš, nebo?
Především je to velká čest, když tohle někdo řekne. Na druhou stranu bych byl rád, kdybych raději nebyl idolem, ale inspirací pro lidi. Stejně tak jsem to měl já, když jsem začínal s hudbou a pokud já dokážu další generace v tomto směru nějak ovlivnit, budu opravdu velmi šťastný…

Rád bych se vrátil k našemu poslednímu rozhovoru, kdy jsem se Tě ptal na Tvé největší potěšení. Tehdy jsi zmínil Starbucks. To bylo v souvislosti s kávou nebo čokoládou?
Myslel jsem kávu. Nejde o to, že by tam měli tu kávu úplně nejlepší, ale je to takové to nakopnutí, které dostanete v úplně stejné formě po celém světě. Ono se to asi nezdá, ale turné je opravdu příšerný psychický i fyzický zátah. Díky tomu, že člověk lítá po celém světě a má na přesun málo času, spí denně maximálně tři až čtyři hodiny a pak jde opět na scénu.

Koukám, že sis na náš rozhovor přinesl polštář?
Jo, jsem dneska opravdu hodně unavený, pořádně jsem nespal už čtyři dny. Když mě dneska probudil v hotelu budík, byl jsem tak unavený, že jsem na recepci požádal, zda bych si polštář mohl vzít sebou…

Musím říct, že ani já jsem si nemyslel, že je to takhle únavné!
Víš, ono to je pro ostatní asi vtipné, ale když se takhle sejdeme s více dji pohromadě, vždy se na tohle téma bavíme a jeden druhého se ptáme, kdy se kdo naposledy pořádně vyspal. (smích)

Napadlo Tě tedy někdy s tím úplně seknout?
Hele, tohle si člověk říká často. Říká si to, když se po třech hodinách spánku probouzí a pomalu ani neví, kde je. Napadá ho to, když čeká hodiny na letadlo, které má zpoždění. Ale v okamžik, kdy se dostaneš na pódium a vidíš reakci fanoušků, okamžitě na to zapomeneš. Je to úžasný pocit, který je velkým zadostiučiněním a vždy si řeknu “Tohle je to, proč to dělám!“

Na jedné straně je to zadostiučinění, ale na druhé určitě trpí Tvé soukromí. Nebo se pletu?
Víš, hudbě se člověk musí zcela odevzdat. Když jsem začínal, hrál jsem třeba pětkrát až osmkrát do měsíce a říkal jsem si, jak je to super, že se podívám po světě, poznám mnoho lidí, ale nabralo to poslední dobou neuvěřitelné otáčky. Teď hraju patnáctkrát, v létě třeba i dvacetkrát do měsíce, takže ten můj život je opravdu jeden velký shon a stres.

Opustíme teď na chvíli těžký život dje a vraťme se k Tvé produkci. Ty vydáváš každý rok kompilaci, která je pojmenovaná po jednom městě - Las Vegas, Toronto, Amsterdam…Jak ta města vybíráš?
Vždy si pro tuto kompilaci vyberu název města, které mě ten rok nejvíce oslovilo. Dá se říct, že to město bylo pokaždé takový ten “highlight“ celého turné. Navíc, když si ty kompilace poslechneš, každá z nich má svůj unikátní zvuk. I když všechny mají zvuk Markuse Schulze, Amsterdam je hodně živelný, jako to město. Las Vegas je pro změnu takové povznášející…

A kdy se na řadu dostane Praha?
(Pokyvuje souhlasně hlavou) Určitě, jen se neboj! Praha je město, které mám na seznamu už hodně dlouho a vážně nad ním uvažuji. Dokonce už i vím, jaké tracky bych tam dal. Hlavně takové ty tracky určené pro masy a na stadióny. Pokaždé, když hraju v Praze na akcích jako je třeba Transmission, je tam takový ten pocit, co máte na fotbalovém zápase, když fandíte svému týmu. Takže kompilace pro Prahu by byla spojením těchto tracků s písněmi se silnou líbivou melodií, které pro změnu hodně dobře fungovaly při mém posledním vystoupení v SaSaZu.

Ty jsi letos vydal nové autorské album “Do You Dream?“, z kterého vypouštíš jeden singl za druhým. Je to pár dní, co jsi představil klip k singlu “Rain“, mě osobně ale nejvíce uchvátil ten minulý “Perception“. Jak vlastně tahle píseň vznikla?
Původně to byl bootleg, který jsem si vyrobil pro potřeby svých setů. Několik lidí tenhle track slyšelo a říkalo mi, že by to chtěli slyšet s vokálem. Když jsem minulý rok hrál v Amsterdamu s Arminem na akci „Armin vs. Markus“, chtěl jsem lidem nabídnout něco speciálního. Tak jsem zavolal mojí oblíbené zpěvačce Justine a řekl jí, že bych chtěl, aby mi do té písně nazpívala vokály. Ona byla nadšená, řekla, že potřebuje jen pár lidem zavolat a během několika hodin jsme byli ve studiu u jejího kamaráda producenta, který navíc stihl mezitím napsat i text. Vše tedy mělo fantastické načasování a myslím, že právě “Perception“ byl snad nejlepší okamžik té show v Amsterdamu. Bez nadsázky říkám, že tahle píseň patří k těm opravdu nejlepším, které jsem kdy natočil.

Jak vlastně sám pociťuješ svůj úspěch? Je těžké si ho uvědomit?
Jsem velmi hrdý na to, co jsem dokázal, ale rozhodně to není úspěch jen můj, ale mnoha lidí kolem. Všichni kolem mě pracují opravdu tvrdě a bez Armada Records a mých PR agentů, by to určitě nešlo takhle dobře. Mají můj velký dík a obdiv!

Vraťme se opět na chvíli k hudbě. Kromě produkce Markuse Schulze máš i několik hudebních bokovek. Osobně se mi hrozně líbí projekt Dakota. Bude nějaké pokračování?
Rozhodně, na příští rok plánuji druhý díl. V současné době sbírám nápady a musím říct, že v tom mi pomáhá i tohle turné, během kterého mám možnost vnímat různé vlivy. Takže druhý díl rozhodně bude!

Jak vidíš svoji budoucnost?
Možná to bude znít hodně sebevědomě, ale nemám strach. Jak jsem již řekl, nejdůležitější pro mě je, abych něco zanechal dalším generacím a pokud mladé lidi v tomto směru inspiruje moje hudba, svůj úkol na světě plním. Hodně mi záleží na tom, abych byl nápomocný novým talentům a nabídl jim pomocnou ruku. Hvězdy jako Armin Van Buuren, Paul Van Dyk, Tiësto nebo Paul Oakenfold mají každý svou kariéru a svůj styl, ale djové, kteří přijdou po nás, budou úplně jiní. Když se koukneš na djing před pěti lety, i ten byl jiný, než je teď. Proto vidím velký potenciál v podpoře nových talentů. Pokud by se djská scéna z nějakého důvodu zastavila, bude mít životnost maximálně dalších deset nebo dvacet let, s novými talenty ale mnohem delší.

Vnímáš už nějaké změny?
Určitě, jen se podívej na vývoj tranceovou scénu. Největší vliv mají přední světové kluby, kam se trance v posledních letech hodně přesunul. Ty donutily producenty, aby se hudba zpomalila. Na halových akcích to člověk stále může pěkně “smažit“ 140 bpm, ale v klubu by ti tohle teď už neprošlo. Na druhou stranu kluby mají ten dar, že zvuk je v nich vždy o trošku lepší než v halách. Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby kluby do budoucna přímo ovlivňovali produkci nových tranceových tracků.

Máš Ty osobně vůbec z něčeho strach?
Žiju v Miami a tam se hodně řeší příroda. Každodenně vidíme, jak je příroda ničena a jak bezohledně se někteří k ní chovají. Katastrofy, které se občas na zeměkouli stanou, mě čas od času dostávají k myšlence, co by bylo, kdyby se to stalo mě nebo mým blízkým. Když třeba zmíním Mexický záliv a ty milióny litrů ropy, které do něj vytekly. A takových vrtů jsou v mořích tisícovky! Vůbec nevím, jak bych se choval, kdyby se něco podobného stalo někde v mém okolí. Svět je plný skrytých nebezpečí. Největším nebezpečím si jsou sami lidé. Díky různým vymoženostem a technice jsme hodně ztratili osobního přístupu jeden k druhému. Lidé prostě už spolu nejsou schopni jen sedět a mluvit. Je to hrozně smutné a v mnoha směrech to vyvolává odcizení…

Vraťme se nakonec rozhovoru k něčemu veselejšímu. Brzy se opět ukážeš v Praze na Transmission. Co sis připravil speciálního?
Transmission je pro mě naprosto srdcovou záležitostí. Hrozně se na Prahu těším, protože mi je tohle město opravdu něčím velmi blízké. Letošní Transmission bude v mnoha směrech speciální. K letošnímu konceptu “Future Cities“ je nová hymna, kterou jsem napsal a celkově cítím, že to bude v Praze naprosto speciální. Věřím, že i díky několika novým trackům, které tam zahraji. Opravdu se už teď do Prahy strašně těším…




Zdroj: Pro United Music připravil Jaromír Koc

Mirci
(Miroslav Slovák)
sobota 23. 10. 2010 08:00

Slovák, Miroslav. 2010. TRANSMISSION: Exkluzivní rozhovor s Markusem Schulzem. Vychytané.cz. [Online] 23. 10. 2010. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=3861. ISSN 1802-2677.
link na článek: http://clanky.vychytane.cz/TRANSMISSION:-Exkluzivni-rozhovor-s-Markusem-Schulzem