Máte taky občas blbej den? Pocit, že si hřejte zmiji na hrudi? Tak čtěte.. Jo a takové PS: Na konci je fotka hezkého zadku.. :)
Přátelé, jsem totálně vytočený. Snad nikdy v životě mne nikdo tak nenas*al, jak se to povedlo dnes několika idiotům a mně samotnému. V první řadě jsem idiotem já sám. Potřeboval jsem dnes vstávat brzy ráno, někdy kolem deváté. Jelikož jsem magor, který seděl u počítače do brzkých ranních pěti hodin, tak jsem samozřejmě vstal až v poledne, navzdory zvonícímu budíku. Takže nasrán už ráno, díky sobě.. Pan, kdysi úspěšný podnikatel, si potřeboval zajít k doktorce, aby mu potvrdila potravinářský průkaz, aby mohl dělat pi*usečka na pokladně v nějakém zku*veném řetězci. Sednu do auta a jedu k doktorce doufajíc, že tam ještě bude, vždyť je ještě pracovní den, byť pátek. Přijel jsem k doktorce o čtvrt na jednu a zjišťuji, že ta bestie v pátek ordinuje pouze do půl dvanácté. Jen jsem se pousmál nad tím, jak si ti chudáčci doktůrci stěžují, kolik málo peněz si vydělají. Ho*no, maj kolem padesáti tisíc měsíčně a v pátek ordinují 4 hodiny. Si to každý může přepočítat, hodinová mzda, že by kolem 500 Kč, možná i víc. Za takovou hodinovku bych dělal třeba i 16 hodin denně. Fajn, sbalil jsem se a jel do prdele, že si zajdu někam na kafé.
Nuže vydal jsem se do své oblíbené kavárny, Blue Cafe, kdyby se náhodou někdy někdo chtěl stavit, že si teda dám vzpružováka. Ahoj Mari, kafčo. Promiň Pájo, ale máme pokažený kávovar. V duchu jsem si říkal, ku*va, to je fakt blbej den. No nic tak jsem si dal jindy zbožňovaný, dnes zku*vený, ananasový cappy do skla s ledem a naředit. Si tak mírně uspokojeně popíjím a vtom mi zazvonil debil, ehm mobil, a hle v něm moje žena mi oznamuje, že můj bývalý zadavatel práce nám posílá zápočet pohledávek a vrací nám fakturu, která je již dva měsíce po splatnosti. V ten moment jsem již fakt vytočen jak ču*ák. Tak žhavím mobil a volám jisté slečně, příjemné jak osina v zadku, která proplácí faktury a zjišťuji, proč mi sakra vracejí tak starou fakturu, a kde mám ostatní faktury. Ta děva, která se má o to starat věděla lautr ho*no, tak jsem se nechal přepojit na šéfa a ten zm*d mi oznamil, že pi*u dostanu. Tak jim říkám, že na ně pošlu právníky. A jen ve smíchu mi poví, počítali jsme s tím, máme udělaný audit, ve kterém jste přijal všechny závazky vůči nám. Jsem o hodně tisíc lehčí, počítáno s pěti nulami za čísílkem. Mé nervy už pracovaly na plné obrátky, ale bohužel, ještě toho všeho nebyl zdaleka konec, byť asi to nejhorší se již odehrálo.
V zápětí mi volá majitelka bytu, který mám v nájmu. Že si stěžovala realitní kancelář, že tu je hrozný bordel a hrůza, špiny všude, že tu žijí nějaká prasata. Tak jsem zavolal drahé realitní makléře, mimochodem totální ambiciózní pi*a, a sjel jsem ji na dvě doby, nicméně stejně pocitu ponížení jsem se nezbavil. Dojel jsem domu a v relativním klidu pokuřoval cíčko, načež zase zvonil nějaký otravný zvonek. Tentokráte od bytu. U dveří stál můj dodavatel, na kterého jsem jaxi zapomněl s fakturami, šlo jen o pár korun, to se stává. Pěkně jsme se dohádali. Jen co ten kretén vypadl, tak mi zvoní telefon a z něj se ozve jakási stará škeble, která pro mne kdysi dělala. Údajně jsem jí nezaplatil za listopad. Tak jsem se podíval a zjistil, že zaplacené dostala, měl jsem sto chutí jí říct, ty stará vypelichaná můro, dej mi pokoj a na*er si. Ale jen jsem jí řekl, ať kontaktuje kolegu, který ji nevyplatil. To bylo zhruba o půl páté, v pátek 5. ledna, léta páně 2007.
Sednul jsem k počítači a začal psát tento článek. Prostě jsem si potřeboval zanadávat, dostat tu špinu a hnus z mých úst, respektive prstů
. A celkem se mi i dařilo postupně snižovat nepříjemné napětí a negativní energii nabytou za dnešní pěkně zku*vený den. Ale nežijeme v pohádce, kde vždy všechno končí happy endem. Realita je holt jiná, byť kdo mne zná, tak ví, že jsem hodně optimistický člověk, nekončí vždy šťastně. A to se stalo i zde. Tak si píši tento článek, který je vlastně naprosto o ničem, a v tom přišla žena držíc v ruce na s*ačky rozbitou sošku z Afriky. Mám rád takovéto blbůstky. A tato soška nebyla ani nijak drahá nebo vzácná, přesto mne to nějak vzalo. Měl jsem ji rád, byť jsem si jí nevšímal. Až teď jsem si uvědomil že mi bude chybět. Vím, že nebyla rozbita schválně, ale přesto mne to se*e.
Dnešní den ještě neskončil. Bojím se, co ještě přijde. Je toho na mne moc. Připadám si jak maková panenka v opiovém lánu. Chci se jít opít. Kdybych se toho neštítil, tak bych se snad i sjel nějakým levným svinstvem. Jsem zklamán! Prozřel jsem a uvědomil jsem si, kolik zmijí na hrudi si živím. Pryč s nimi! A tak udělejme si radost něčím hezkým, třeba takovýmto pohledem
