Tedy aspoň podle jmen, které figurovaly v line-upech na jednotlivých stagích se jednoznačně mělo jednat o největší taneční událost tohoto roku u nás. Zda-li tomu tak bylo či ne, jsme se mohli dozvědět z pohledu čistokrevné pařmenky Míši a i já bych chtěl přispět se svojí troškou do mlýna. Možná se budu v některých věcech opakovat, ale raději je zmínit dvakrát než vůbec. :)
Jak bylo celý týden ve Zlíně horko, vedro, dusno, no zkrátka tropy jako blázen, tak v sobotu dopoledne, v den konání akce
Pleasure Island – Illusions, bylo zataženo s lehkými dešťovými přeháňkami. Nicméně nás to však neodradilo a po obědě jsme vyrazili na trasu Zlín – Hradec Králové. Naše silné pozitivní myšlení nás hnalo kupředu, ale jak jsme se blížili čím dál víc k Hradci, tak ony dešťové přeháňky nabíraly na intenzitě a 20 km před Hradcem jsme projížděli takovým slejvákem, až to hezké nebylo. V tu ránu jsme se modlili, ať se tento nečas hlavně vyhne festivalparku. A světe div se, naše přání byla vyslyšena!
No zkrátka ideální počasí (aspoň pro mně). Po příjezdu do Hradce přeháňky ustaly a také díky výborně řešeným
infotabulím jsme areál festivalparku bez problémů našli. Palec nahoru.
Po příjezdu do areálu jsme se celkem obávali
akreditací, a že po minulých zkušenostech jsme na to měli právo! Ale ty proběhly tak rychle a nekonfliktně, že jsme se nestačili divit. Palec nahoru. Zatím vše běželo jako na drátkách, a proto jsem čekal nějakou zradu. Po letmém seznámení se s festivalparkem, který byl celkem dobře vyřešen, jsme proletěli kolem
Main Stage, kde zrovna hrál
Sharam Jey a neznělo to vůbec špatně! Poté jsme se usídlili na
Pure Trance Stagi, kde hrál
Nitrous Oxide a po chvíli ho střídal
Giuseppe Ottaviani, který mě na poslední Transmission velice mile překvapil, a tak jsem měl velká očekávání, která záhy nebyla naplněna (aspoň pro mně). Nevadí, zpravíme si chuť u
Garetha Emeryho, kterého jsme slyšeli již dvakrát naživo a pokaždé to bylo fajn. No, když se na Garethův set dívám zpětně, taky žádná přehnaná sláva to nebyla, ale splnil alespoň svůj nejzákladnější slib – bavil lidi a.. bylo to fajn..
Ovšem jedna výtka k
Pure Trance Stagi. O mě se ví, že mám rád hlasitou hudbu, ale čeho je moc, toho je příliš. Stáli jsme uprostřed stanu, cca 8 metrů od reproduktorů a hudba nám trhala ušní bubínky na kusy. Palec nahoru za výkon beden, ovšem paradoxně palec dolů za přemrštěnou hlasitost (toť není jen můj názor). A když už jsme u toho zvuku, celkem dobře vyřešen problém se zvukem do prostoru u
Main Stage, která byla skutečně obrovská, ale jaksi se zapomnělo na lidi, kteří byli těsně před pódiem. Tam se dalo bavit šeptem. Příště by to chtělo alespoň dva reproduktory před DJe, aby si to užili i lidi v prvních řadách.
Poté jsme se rychle přesunuli na
Main Stage, kde na nás mělo čekat jedno z největších očekávání –
Avicii. Ten však asi nestihl dorazit, a tak jsme museli přetrpět
Michaela Buriana, který nás neuvěřitelně znudil (ostatně ne poprvé), ač se to na konci snažil zachránit
Prydou – M.S.B.O.Y. a
Paulem & Fritzem Kalkbrennerem – Sky And Sand. Když ne Avicii, tak alespoň
Tocadisco, řekli jsme si. A co čert nechtěl, po 15ti minutách odcházíme, protože začínáme tušit, jakým směrem se asi set začne ubírat. Možná jsem divný a jediný, ale ten nový „písklavý“ sound ála Afrojack a spol. mnou zůstává stále nepochopen. To už jsme to museli jít zapít. Velká pochvala za žetony, u kterých nebyly při výměně žádné problémy a fronty, naopak žádná pochvala za ceny. 4dl piva za 40CZK, no budiž, ale totéž za obyčejnou vodu, a to nemluvím o jídle! Dát
za hamburger nebo čínské nudle 120CZK, to se mi opravdu nechtělo, a tak jsem si raději zašel na další pívo.
A když jsme u těch stánků s občerstvením, tak musím dát palec nahoru za to, že jsem opravdu nikde nenarazil na
žádnou řadu.
Při následném chaosu v line-upu na
Pure Trance Stagi (který zřejmě nebyl způsoben United Music) jsme šli prozkoumávat festivalpark trochu blíže. Já osobně jsem se těšil na
merchandising (moje malá, soukromá úchylka), ale čekalo mě tvrdé probuzení. Pouze holá trička s možností potisku nějakého loga Pleasure Islandu. Tak to teda velký palec dolů. Na druhou stranu velký palec nahoru za
gumové podnože, které zakrývaly většinu prostoru před Main Stagí a zabránily tak tomu, abychom se brodili po kotníky v blátě. Také mě celkem pobavil infosloup s nápisem „
Meeting Point“. Palec nahoru.
Také jsme si všimli, že se u hlavního vchodu dostávaly
pláštěnky. A zadarmo! Klobouk dolů.
Festival dlouhý 18 hodin: Za 1. buďme upřímní,
festival trval o hodinu méně, pro mě z nepochopitelných důvodů, ale budiž. Za 2. Pro některé 18 hodin na nohou za neustálého pohybu.. Celkem námaha na dolní končetiny, proto bych do příště uvítal
více míst k sezení.
Jak jsme tak bloudili po areálu a louskali jedno pivo za druhým, dostavila se potřeba zbavit se přebytečné vody a škodlivin. Kolem 22hod se to na pánských pisoárech ještě dalo, ovšem po 3hod ranní již nikoliv. Byl zázrak najít nepřetékající sociální zařízení, ale to se dalo koneckonců čekat. Co jsem slyšel, na ženských TOI-TOIkách to bylo lepší. S WC souvisí i
voda, která zprvu tekla, pak byla vypnuta pro mně opět z neznámých důvodů. Doufejme, že došla. Jinak chápu, že si ji lidi napouštějí do PET lahví, ale ono se díky oněm cenám není čemu divit! A zde bych malinko kladl důraz spíše na hygienu než na to, dostat z lidí co nejvíc peněz. Taktéž jsem nepochopil
50CZK za vrácenku do areálu. Ač se to všechno zdá jako bohapusté maličkosti, tak právě tyto maličkosti dělají celkem “slušnou“ sumu a utváří dobrý či špatný pohled na festival.
Ale zpět k DJs.. Skončili jsme u
Tocadisca, kterého jsme po 15ti minutách opustili, ale řekli jsme si, že mu dáme ještě šanci a šli si poslechnout jeho závěr setu. A to jsme neměli dělat.
Riverside, Bonkers, We No Speak Americano. Myslím si, že to mluví za vše. Nezlobte se na mě, ale takový formát, jakým je/byl Tocadisco a dovolí si zahrát tuto maloměstskou diskotéku.. Kam se podělo
Morumbi, Sunglasses At Night nebo koneckonců
Too Many Shots Of Jägermaister?! Čelist mám spadenou ještě teď a tímto extempore u mě pan “
Trochadisco“ dohrál. Modlil jsem se, ať to nezkazí i
Jerome Isma-Ae, protože už toho na mě začínalo být až moc. Jak mám rád Jeromův styl, tak se mi po jeho setu celkem omrzel.
Odehrát celý set v jedné tónině při rychlosti snad 128BPM.. Nuda, nuda, nuda. A nezachránil to ani
Cirezem D – Glow, ani jeho povedenými remixy
Michaela Jacksona či jeho hitovkou
Smile When You Kill Me z Batmana nebo peckou
Hold That Sucker Down. Jediné oživení, a troufnu si říct, že i vzrušení, způsobily
překrásné Go-Go gils, které pány oslňovaly svými dokonalými těly a dámy svými bohatě zdobenými kostýmy.
Paul van Dyka moc v oblibě nemám. Už jsem ho totiž párkrát naživo slyšel a nikdy mě nenadchnul – z nouze odcházím na
Jochena Millera na
Pure Trance Stage. Tam je téměř prázdno, protože jsou všichni na Dykovi. Ale díky Bohu za Jochena!!! Ten to rozsekal tak, jak se patří a jak jsem si to celý večer představoval. A co víc, bavil lidi neskutečným způsobem!
Nejlepší performance večera z mého pohledu. Dále už jen čekání na hvězdu festivalu –
Markuse Schulze. Samotnému se mi to nechtělo věřit, ale po 30ti minutách pana DJe opouštím, jinak bych usnul. Jenže kam jít? Přátelé..
Reset Hardstyle Stage a
DJane Korsakoff! Ač tento styl neuznávám a neposlouchám, tak tady jsem dobrou půlhodinu řádil jak za mlada!
A taky musím uznat, že
tato stage byla opravdu vymazlená, co se designu týče. Nohy přestaly bolet, ale plíce to už nedávaly, takže jsem se odebral opět na
Main Stage za Markusem v domnění, že se “vydýchám“. Ten se mezitím, co jsem byl pryč, díky Bohu, probral a začal sázet pecku za peckou tak, jak se sluší a patří a nedovolil mi se vydýchat. A nezklamal.. No ještě aby! – foto mám, podpis mám = první hodina setu zapomenuta.
No a poslední tóny jeho setu oznamují i konec celého festivalu. Těšil jsem se kromě DJs na věci kolem – na kouzelníky, kejklíře, žongléry, ale asi jsem měl smůlu, že jsem na nikoho takového nenarazil. Ale ještě musím dát palec nahoru za
stanové městečko hned vedle areálu, které bylo velice dobře řešeno a bylo kupodivu i cenově přijatelné.
Závěrem bych tedy zhodnotil festival takto:
+ bezproblémové akreditace
+ gumové podnože proti blátu
+ žetony
+ žádné řady u stánků
+ směrovky do festivalparku
+ reset hardstyle stage
+ stanové městečko
+ počasí
+ free pláštěnky
- vrácenky
- voda u WC
- ozvučení Pure Trance Stage
- početné změny v line-upech
- merchandising
- ceny (hlavně jídel)
- nedostatek míst k sezení
- předčasný konec
- zklamání spousty hvězdných jmen
Vychází to půl na půl. Od festivalů očekávám sety našlápnuté od začátku do konce a ne takové umíráčky, co předvedli hvězdní DJs, čili právě oni by se taky nad sebou měli zamyslet a do příště se polepšit. Ale jinak tolik hvězdných jmen na jedné akci – klobouk dolů. Festival to byl určitě povedený, hlavně po organizační stránce. Jen by to chtělo do příště vychytat mouchy, abychom si třeba příští rok mohli říct, že jsme byli na nejlepším festivalu v Evropě!
Pro Vychytané.cz MiRCi (Miroslav Slovák)
