Jsem jen pár dní doma a v hlavě mám totálně vymeteno, k tomu odevzdaně přepínám televizi z jedné pohádky na druhou. V ruce žmoulám vanilkový (asi 20) rohlíček. Jak to teda probíhalo u nás doma? Humbuk okolo Vánoc pomalu vyprchá, jenomže nějaký následky přece jenom zůstanou a…
„Péééétróóó! Neválej se a běž už konečně umýt nádobí!“
„Ano mami.“
Pro informaci. Bydlím v maximálně minimální vesnici. Ale drbny, jsou tu stejný jako ve Zlíně. Zprávy a hlavně ty „dobré“, se šíří světelnou rychlostí. (Už tolikrát jsem byla v tom, klidně bych mohla mít fotbalovou jedenáctku).
Do rodného hnízda se vracím jenom o víkendu a prázdninách, zrovna na ty vánoční jsem se těšila obzvlášť hodně, ale jakmile se na něco moc těšíte, vždycky se to zákonitě nějak pos***. Ze zkušenosti vím, že víc jak dva dny s našima v jednom baráku nevydržím, názory se začnou prudce rozcházet a sourozenci zkouší jakou mám trpělivost.
Obzvlášť když jste nejstarší. Tím pádem máte na čele automaticky nálepku chůva. S prostřední mlátí puberta a nejmladší mě dohání k šílenství diplomatickým posíláním do pr****.
„Buď se mi to zdá, nebo máš větší zadek.“
„Drž mlč zmetku!“
„Nerozčiluj se ségra, žijeme v demokratickém státě a můžu mluvit pro veřejnost.“
„Jsi nějaká chytrá, holčičko.“
„A ty holčičko zase špek.“
Mimochodem z tohoto slovního souboje se stal fackovací. Ještě ten večer jsem si na Sladech vyslechla několik narážek, co to mám s obličejem. Jedináčci to mají zatraceně jednoduší!
24. prosinec u nás probíhal podle obvyklého scénáře. Mamina pobíhala po baráku s vysavačem a otec se vztekal, že si nemůže dát pokoj ani o Vánocích. Nejmladší přírůstek do rodiny neustále otravoval se zlatým prasátkem a kdy už konečně přijde Ježíšek. Tatínek je samozřejmě rodinný vtipálek a neodpustil si poznámky. Že se Ježíšek k nám nedostane, páč se buď zastřelil nebo cestou spadl do kanálu.
Z nudy se hlava rodiny obrátí s konverzací i na mě. Oblíbené téma je: Učitelská profese – debilní práce. Můj mumií výraz ho neodradí, aby mi nepověděl nový vtip.
„Co to je? Máto čtyři nohy a jednu ruku?“ – „Pitbul utíkající z dětského pískoviště.“ (Pro starší) „Pepíčku, pojďme si zapíchat,“ napadne Aničku. Pepík pokrčí rameny. Zvedne ze země drát a vypíchne holčičce oko. (Ha ha ha)
Když konečně nastane chvíle odhalování dárků, přemýšlím jestli jsem hlavnímu hřebu večera nechala otvory pro dýchání. Nevím, co by říkali přítomní na tuhého křečka. Vlna euforie z nového přírůstku do rodiny přešel Kristýnu ve chvilce, kdy rozbalila balíček s telefonem. Druha sistr se nafoukla, že chtěla taky mobil. Ach jo, nevděk světem vládne.
Co dodat? Hlodavec asi z pomsty utekl z klece, do dnešního dne je na seznamu pohřešovaných. Díky svíčkám na stole nám chytla jemně záclona, tatík si s chutí zahrál na hasiče. Babi zase při návštěvě přihodila několik rad o výchově drzých dětí. Děda zhltal všechen salát a že ho byl kotel, takže byla hádka, co budeme zítra jíst…. Prostě a jednoduše typicky česká rodinka.
Hrabalová, Petra. 2007. Taková (to byla) normální rodina….
Vychytané.cz. [Online] 6. 1. 2007. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=345. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Takova-(to-byla)-normalni-rodina… 
