Po výstavě otrokovického autora Evžena Jecha nazvané Abstraktní geometrie vystavuje v horním foyer Městského divadla Zlín dvojice regionálních fotografů Milan Červenka a Jiří Kozubík. Jejich společná výstava černobílé fotografie zahrnuje dvě kolekce po patnácti snímcích. Diváky zlínské scény bude provázet až do konce divadelní sezony, tedy do 28. června.
Jiří Kozubík (*1970) se ve své tvorbě tématicky věnuje valašské krajině vnějších Západních Karpat (Vizovická vrchovina, Javorníky, Beskydy, Bílé Karpaty), architektuře a zátiší. Krajinné scenérie zachycuje převážně velkoformátovými kamerami a do výsledné podoby zpracovává klasickým černobílým procesem. V jeho fotografiích nalezneme jak klasické krajinářské záběry zachycující tajemné, poetické nálady, tak i pro něj charakteristické minimalistické podání krajiny.
V posledním letech lze u něj pozorovat odklon od „velké krajiny“. Kamera se mu ještě více stává jakýmsi záznamníkem pocitů, zachycujícím melancholická krajinná zákoutí (cyklus Místa v krajině). Ve své současné tvorbě se více přesouvá k tématu zátiší (cykly V tiché zahrádce, Prázdná místa). Obrazy jsou výsledkem hledání vnitřního klidu, řádu, snahou o dočasné zastavení neúprosného stroje času. To vše podtrhuje použití dnes již archaické techniky kontaktní kopie, kdy velikost fotografie odpovídá velikosti negativu. Pro svou tvorbu využívá taktéž historických fotografických technik, např. mokrého kolódiového procesu.
Milan Červenka (*1976) je fascinován světem starých, opuštěných domů, samot, ztrácejícího se světa rozpadajících se stavení. V jeho fotografické tvorbě se obdivuhodně snoubí složky dokumentární a výtvarná. „V té první zachycuje v pomíjivých zlomcích času to, co už při příští jeho návštěvě bude jiné a také mnohokrát - jak si sám ověřil - už nebude žádné. V tom je jedinečnost tohoto dokumentu: zachytit pro nás všechny současné i generace příští něco, co bylo, v torzech či zlomcích ještě dožívá, ale zcela jistě už nebude. A nalezená stavení nebo zátiší v nich a okolo nich, nezachycuje způsobem epicky popisným, všeobjímajícím, ale snaží se v detailu či polocelku vystihnout a podtrhnou jen to podstatné. Pro zdůraznění svých fotografických záměrů pečlivě volí světlo, atmosféru, denní či roční dobu. Důsledně se vyhýbá používání umělých světelných zdrojů, které by mu sice nelehkou práci po technické stránce výrazně usnadnily, avšak setřely by beze všech pochyb „genius loci“ onoho místa a okamžiku,“ přibližuje jeho tvorbu Antonín Kostka, předseda Fotoskupiny Andromeda. Pro zpracování svých fotografických záměrů využívá klasickou černobílou středoformátovou kameru a veškeré zpracování svých negativů i pozitivů doma ve fotokomoře podřizuje námětu tak, aby na výsledné zvětšenině byla obsažená nekonečně široká škála tónů od bílé až po nejhlubší černou.
TZ Městské divadlo Zlín
Jarešová, Veronika. 2010. Divadelní foyer odhaluje krásu černobílé fotografie.
Vychytané.cz. [Online] 3. 6. 2010. [Citace: 9. 9. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=3278. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Divadelni-foyer-odhaluje-krasu-cernobile-fotografie 
