Od štětce k tabletu a zpět
Nová výstava tria Ivo Konečný, Karel Wágner a Ondřej Vaněk v horním foyeru Městského divadla Zlín
Po dvojici studentů FaVU VUT Brno Vojtěchovi Skácelovi a Ondřejovi Kotrčovi vystavuje v horním foyer Městského divadla Zlín trio umělců: Ivo Konečný, Karel Wágner a Ondřej Vaněk. Jejich společná výstava nazvaná Od štětce k tabletu a zpět zahrnuje téměř padesát obrazů a diváky zlínské scény bude provázet až do 3. května.
Karel Wágner se narodil v roce 1953 v Kladně a od roku 1962 žije trvale v Praze. Je absolventem Střední školy sociálně právní. Před sametovou revolucí prošel řadou profesí a zaměstnání, pracoval například jako jezný na pražských plavebních komorách, jako vedoucí klubu mládeže Amfora, ve svobodném povolání se pod Pražským kulturním střediskem živil i jako discjockey. Tehdy se také prvně setkal s Ondřejem Vaňkem, který se v té době zabýval designem a vývojem osvětlovací techniky diskoték.
V roce 1990 zakládá Karel Wágner vlastní nakladatelství a v roce 1995 vydává jako náš jediný porevoluční nakladatel kompletní soubor Dürerových dřevořezů (Albrecht Dürer – Sebrané dřevořezy, Anomal, Praha 1995, ISBN 80-901474-4-5). Krátce také obchoduje s replikami historického skla a s obrazy. Tehdy se také začíná přátelit se zlínským malířem Ivem Konečným. Na konci devadesátých let pak propadá specifickému kouzlu jihoslovenského městečka Štúrovo, kde od roku 2000, již jako majitel cestovní agentury, organizuje rekondiční pobyty na termálním koupališti Vadaš.
V městečku Štúrovo, jemuž dominuje unikátní ostřihomská bazilika z protějšího břehu Dunaje, také vznikaly mnohé z fotografických podkladů pro vystavované digitální obrazy Karla Wágnera. Nechybí jim poetika osobitého pohledu a smysl pro prchavý okamžik. Není divu, vždyť Karel Wágner v osmdesátých letech publikoval v novinách a časopisech básně i poeticky laděné povídky. Největšího uznání mezi ostatními začínajícími literáty však tehdy dosáhla řada jeho poetických fejetonů ze sobotní přílohy deníku Práce, ve které začínal v té době publikovat například i spisovatel Petr Šabach.
V autorském tandemu V + W, který představuje spojení počítačové grafiky a digitální fotografie, se Karel Wágner neuplatňuje jen jako fotograf, i když digitální snímky představují fundament jeho výtvarného díla. V digitálních obrazech s fotografií experimentuje, často se řídí více intuicí než konvenčními postupy. Jeho pohled na svět je tak neotřelý, v jedné poloze vpravdě reálný, ve druhé až mystický. Rozhodně je však opravdový, není pouhou mystifikací.
Ondřej Vaněk se narodil v roce 1957 v Uherském Hradišti a vyrůstal v Táboře, kde také absolvoval Střední průmyslovou školu strojní. Od roku 1980 je Praha jeho trvalým bydlištěm. V té době se již zajímá o grafiku a design, na počátku osmdesátých let začíná též samostatně vyvíjet a vyrábět efektová zařízení pro hudební produkce v klubech a na diskotékách, kde se tehdy prvně setkává s Karlem Wágnerem.
Na konci osmdesátých let absolvoval Ondřej Vaněk studium designu u ak. arch. Václava Kasíka a kresby u ak. mal. Jiřího Veškrny na pražské Výtvarné škole Václava Hollara. V té době byl jedním z mála novátorů, kteří u nás začínali využívat osobní počítače pro grafiku a animaci. A tak jej vedení Výtvarné školy Václava Hollara požádalo, aby zde vyučoval nově vznikající předmět počítačová grafika, zároveň tu jako odborný asistent vyučoval i realizaci designových návrhů.
V roce 1992 byl pak Ondřej Vaněk požádán Českou televizí o pomoc při zavedení počítačové grafiky a animace do příprav pořadu Počasí. Postupně pomáhal zakládat i další pracoviště, která se nakonec pod jeho vedením sdružila v Grafické centrum, jež bylo schopno již realizovat téměř veškeré požadavky v tomto oboru. Při dalším vývoji pak zajišťoval koordinaci technických projektů a vzájemnou návaznost ostatních složek ČT na počítačovou grafiku. V současné době pracuje v České televizi jako grafik designér ve zpravodajství.
Ze schématu autorského tandemu V + W tak Ondřej Vaněk jasně a zřetelně vystupuje coby garant počítačové grafiky. Při její realizaci se opírá o fundament dlouholeté praxe a jemu vlastní preciznost, ve které dokáže uplatnit jemné finesy své profese. Jeho současná tvorba, vycházející převážně z fragmentů přírodních motivů, se rozrůstá na jednotlivých plátnech do roztodivných tvarů a nevšedních, často až hřejivých barev. Poloha digitálních obrazů Ondřeje Vaňka je veskrze nadčasová, a i když představuje počítačový produkt, není našemu vnímání světa nikterak cizí. Vždyť nakonec žijeme v době, kdy většina obrazů, které vnímáme, prošla v nějaké fázi své ontogeneze počítačem.
Ivo Konečný se narodil v roce 1952 ve Zlíně. Část svého dětství strávil ve vesničce u Znojma, odtud pochází i některé jeho náměty k obrazům. Absolvování lidové školy umění mělo za následek více jak dvacetiletou absenci v jakékoliv výtvarné tvorbě. Znovu se k této činnosti vrací až téměř ve třiceti letech. Své obrazy staví na odpozorované realitě, kde klade důraz na perspektivu a modelaci forem. Nevyhýbá se tématům z historie ani všedním předmětům zakomponovaným do obrazů zátiší. Zcela záměrně se vyhýbá jakémukoliv ztvárnění, které by neslo přívlastek „moderní“.
TZ Městské divadlo Zlín
Verushka(Veronika Jarešová)
pátek 26. 3. 2010 08:00
Jarešová, Veronika. 2010. Od štětce k tabletu a zpět.
Vychytané.cz. [Online] 26. 3. 2010. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=3005. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Od-stetce-k-tabletu-a-zpet
