Proč se na svět dívat růžovými brýlemi
A máme tu další článek, který zcela jistě rozpoutá vlnu reakcí.. :D
Možná si budete myslet, že jsem naprostý blázen (taky nikdo netvrdí, že nejsem:o)), ale když se člověk utápí několik dní v depresích, nejistotě a beznaději, neví co dál a hlavně jak dál, nejradši by svět smazal jedním tahem prstu. Nepomůže mu povzbuzení blízkého člověka ani útěchy sebe samotného, říkám si, jo, ty růžové brýle, skrz které by pohled na svět byl v mžiku úplně jiný a plný optimismu, ty bych vážně chtěla mít. A asi nebudu sama. Určitě by to bylo něco nádherného vlastnit brýle, které by vám život obrátili úplně jinak, přesně tak, jak chcete VY! Už by neexistovaly žádné chvilky úzkostí a smutku. Jeden pohled přes růžové sklo a oči by se rozsvítily štěstím. Mozek by zapomněl na všechno špatné a zlé…
Ale ne, nejde to. Nemáme žádné brýle, které bychom měli po ruce vždy, když bychom potřebovali svět „udělat“ hezčí. Bohužel zatím nikdo nic takového nevymyslel. Když tak nad tím přemýšlím, lidé už celá staletí neustále přicházejí na spoustu věcí, o kterých jsme si mysleli, že jsou naprosto nereálné. Pokaždé se přijde s něčím novým, fantastickým, co lidem krátí volné chvíle, udělá za ně těžkou práci, urychluje tep života…Ale co takhle přijít s něčím, co by lidem pomohlo od těch citových propastí? Něco přesně takového, jako jsou růžové brýle? Proč je ještě nikdo nevynalezl? Nevím, čím to je. Možná tím, že lidé čím dál tím víc myslí na ten „hmatatelný“ komfort a je jim jedno aby měli klid v srdci a v duši. Nebo je to také tím, že jednoduše není možné chtít v životě něco, na co nemáme právo nebo to nelze uskutečnit. Holt si to tak příroda vymyslela. Proto si myslím, že když už nám není dáno, mít život bez starostí, měli bychom mu jít alespoň naproti. Představit si, že si ty zázračné růžové brýle můžeme nasadit a zkusit se na celou situaci podívat z té jiné stránky. Ano, všechno se tak jednoduše a hezky vykládá, ale hůř dělá.
Z vlastní zkušenosti vím, jak je to obtížné a hlavně to, že člověk v dané chvíli nemá ani sílu, ani chuť snažit se vidět svět v lepším světle. Přesto si myslím, že tak jako se malé dítě naučí chodit, tak i dospělý člověk se může naučit vnímat svět s trochou naděje. Ráda bych tu teď napsala přesný návod „Jak žít šťastně až do smrti (i bez růžových brýlí)“, bohužel ho neznám. Nebo možná ano. Jeden mě napadá, ovšem to už bych pak nemohla použít tu frázi „Jak ŽÍT“, protože takový život se NEŽIJE! Nedá se žít! Byl by to život bez lásky (což si jen těžko dokážeme představit), bez peněz (ještě horší představa!), bez přátel (nepochopitelné), jelikož všechno tohle nám právě přináší v určitých situacích největší zklamání. Návod by zněl: „Nikdy se nezamiluj, protože jestli to uděláš, budeš se jednoho dne, až se s milovaným člověkem rozejdeš utápět v depresích. Nikdy si nehledej přátele, protože ti akorát dokážou zradit a závidět! Nemysli na peníze, protože bez nich nic nemáš a proto taky nemáš co ztratit… atd… atd…
Jo, je to nesmysl! Proto nechtějme život DOKONALÝ, ale TÉMĚŘ DOKONALÝ, a to tak, že si jednoduše, když nám bude nejhůř, vzpomeneme, kdy nám bylo nejlíp:o) Nevydělávejme miliardy, ale pouze miliony. Nechtějme hromadu přátel, ale pouze pár, za to opravdových…
A to nejlepší na konec! Užijme si zasloužené prázdniny! Samozřejmě s přáteli, s trochou peněz v kapse a to vše s láskou…!
Janlip(Jana Lipková)
sobota 26. 9. 2009 08:00
Lipková, Jana. 2009. Proč se na svět dívat růžovými brýlemi.
Vychytané.cz. [Online] 26. 9. 2009. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=2439. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Proc-se-na-svet-divat-ruzovymi-brylemi
