Někdy stačí přelézt zeď nebo propadnout dírou, do jiného světa se můžete dostat jakkoliv. Autor knižní předlohy Neil Gaiman má představivost o velikosti vesmíru a jiné světy vymýšlí mrknutím oka. Před nedávnem filmaři zhmotnili jinou Gaimanovu fantasy a to Hvězdný prach. Z jeho dílny pochází i komiksový Sandman nebo kniha Dobrá znamení, kterou napsal spolu s Terrym Pratchettem. Spolupracoval i na scénáři k Beowulfovi. Nyní se představuje na filmovém plátně jeho hororová pohádka pro dospělé – Koralína.
Malá Koralína strašně ráda cokoliv prozkoumává. Má ráda barevné věci a nemá ráda, když tatínek vaří „recepty“. Po nastěhování se do nového bytu má k průzkumným výpravám fůru nových prostor. Tráví čas na zahradě, kde přebývá i černý kocour nebo u sousedů. Na výběr má dvě bývalé divadelní herečky se smečkou teriérů, nebo souseda co cvičí myší cirkus. Občas se ukáže i velmi mluvný klučina ze sousedství. Pracující rodiče nemají na Koralínu čas a tak jí tatínek jeden deštivý den zadá úkol, ať spočítá všechny okna a dveře v domě. Výsledek: 21 oken a 14 dveří. Třináct je plně funkčních, jen ty malé v obývacím pokoji jsou zamčené. Ukrývají jen cihlovou zeď. Když je jednou v noci Koralína otevře, najde chodbu. A na druhé straně je jejich byt. Naprosto stejný, jen úplně jiný. Dobrodružství začíná…
Režie se ujal Henry Selick (Noční můra před Vánoci, Ukradené Vánoce, vyberte si, který název se vám líbí víc) a vytvořil animovaný svět, který je temný i barevný zároveň, strašidelně úsměvný a hlavně není pro děti. Možná se vám na „animák“ chtít nebude, ale věřte mi, hraný film by byl morbidní a zřejmě by ztratil TO kouzlo. Animované filmy pro dospělé jsou čím dál populárnější a zde budiž nápomocný i 3D formát. Tvář krajiny občas připomene „Noční můru před Vánoci“ nebo třeba „Karlíka a továrnu na čokoládu“ avšak žravé kytičky vám takové myšlenky rychle vykoušou z hlavy. Postavy jsou stylizované a některé jsou vytvarované do bizarních proporcí. Všechno je však zvláštní tak akorát. Jediné co mě trochu překvapilo, bylo předělání děje a přidání postav. Ale to neznalé knihy nemusí trápit, protože to ději nijak neublížilo. Fandové mohou trochu breptat, ale u které adaptace čehokoli nebreptají .
Přiznávám se bez mučení, jsem velký fanoušek Neila Gaimana a Koralínou jsem byla naprosto nadšená, takže jsem přežila i oťapané 3D brýle, otlačený nos i skuhravé děti, které se bály. Neodradí mě to ani od dalšího zhlédnutí a také vřele doporučuji Koralínu knižní.
„Z téhle knihy dostanete mrazení v zádech,
které vám odtamtud sklouzne až do bot,
nasedne do taxíku a odjede na letiště.
Má v sobě jemnou hrůzu nejlepších pohádek a je to mistrovské dílo.
Až ji dočtete, už nikdy se na knoflíky nebudete dívat jako dřív.“
- Terry Pratchett
Coraline
USA 2009, dabing
Režie: Henry Selick
Scénář: Henry Selick podle knihy Neila Gaimana
Hudba: Bruno Coulais
Mluví: Dakota Fanning, Teri Hatcher, Ian McShane, Keith David
Malá Koralína strašně ráda cokoliv prozkoumává. Má ráda barevné věci a nemá ráda, když tatínek vaří „recepty“. Po nastěhování se do nového bytu má k průzkumným výpravám fůru nových prostor. Tráví čas na zahradě, kde přebývá i černý kocour nebo u sousedů. Na výběr má dvě bývalé divadelní herečky se smečkou teriérů, nebo souseda co cvičí myší cirkus. Občas se ukáže i velmi mluvný klučina ze sousedství. Pracující rodiče nemají na Koralínu čas a tak jí tatínek jeden deštivý den zadá úkol, ať spočítá všechny okna a dveře v domě. Výsledek: 21 oken a 14 dveří. Třináct je plně funkčních, jen ty malé v obývacím pokoji jsou zamčené. Ukrývají jen cihlovou zeď. Když je jednou v noci Koralína otevře, najde chodbu. A na druhé straně je jejich byt. Naprosto stejný, jen úplně jiný. Dobrodružství začíná…
.
