Ve Zlíně je parkovací situace už taková, že se o místo musíte už i poprat. Se Slovákem :) Gut-Jarkovský se otáčí v hrobě..
To, že se ve Zlíně nedá zaparkovat, když jedete do práce, to je dávno známý fakt. Ale že to dojde tak daleko, že se kdejaký Slovák na vás začne osočovat, že je to (možná) soukromé parkoviště, tak to je síla
Moje kancelář je v jednom z internátů na náměstí T. G. Masaryka (řada pod Policií ČR, Domem umění, ve stejné řadě, jako hotel Garni). Mezi dvěma internáty je cesta, za ní pak parkoviště, nijak neoznačeno jako parkoviště či snad soukromý pozemek (takže ať žije stání na travnaté ploše
). Zaparkovat v této lokalitě je fakt nadlidský úkol, zvláště, pokud přijedete kolem deváté. Prý jde ekonomika do "kelu", ale je fajn sledovat, že skončí na učilišti a střední škole vyučování, a kolem druhé se tu uvolní kolem 60% parkovacích míst..
Dneska ráno (11. května, kolem 9:00) po asi druhém obkroužení internátů, co jsem hledal parkovací místo, konečně zaparkuju, a najednou přiběhne tak 45 letý Slovák a začne na mne celkem "hlasitě hovořit":
Slovák: Vy tady pracujete? (přepisuji do češtiny, slovenštinu v písmu fakt nedávám..)
Já: Ano (ukázal jsem na internát).
Ale tady je to soukromé parkoviště jen pro ty, co tu pracují.
Já: No, vždyť vám říkám, že tu pracuju.
Slovák: To je ale soukromé parkoviště pro ty, co pracují v tomto baráku (ukázal na druhý internát).
Já: Tady ale není žádná cedule, že je tu soukromé parkoviště nebo soukromý majetek. Navíc ukažte mi nějaký doklad, že jste správce tohoto parkoviště nebo něco, co dokládá, že máte pravdu, a já hned odjedu.
S: Nic vám ukazovat nebudu a nemusím, vypadněte odtud.
Já: Proč? Stále jste mi nic neukázal, pro mne jste jen kolemjdoucí.
S: Já jsem správce budovy!
Já: Ano? Tak to máte určitě doklad o tom, že je to soukromý pozemek.
S: Žádný nemám!
Já: Vidíte, proč bych vám měl věřit. Není to tu označené, nehledě na to, že tu po mně řvete jen tak.
S: Vypadněte!
Já: Víte co, zavolejte na mne Městskou policii, ať to vyřeší. Mě by to docela zajímalo, jak se to vyřeší. Nevidím žádný důvod, proč bych odjížděl.
S: Vypadněte vám říkám!
Já: Nezlobte se, ale jak tu po mně řvete, tak já se už bojím o svůj majetek, mé auto, že se mu něco stane. Vás a vašeho kolegu si vyfotím jako možný doklad, kdyby se mu něco stalo.
Vytáhl jsem mobil, abych si ho (společně s tím kumpánem, co stál tiše opodál) vyfotil, ale než jsem něco stihl udělat, NEBO ANIŽ BY ON NĚCO ŘEKL, ŽE NECHCE BÝT FOCEN, se tento Slovák proti mě rozběhl a vrazil obouruč do žaludku, až jsem poskočil o půl kroku dozadu. Moje tuková clona to naštěstí rozmělnila... Až potom, co jsem se po zabalancování zase narovnal, se ozvalo cosi, co měla být asi věta (nešlo mu rozumět): "Nezasahujte mi do soukromí!"
Já: Pane, vy jste mě právě napadl!
Slovák: Já jsem vás nenapadl.
Já: Pane, vy jste mne jasně a zřetelně napadl.
Co je navíc "paráda", v tu chvíli, kdy se proti mně rozbíhal, jsem opravdu zmáčkl spoušt, takže už umím fotit i Slováky v rozběhu
Slovák: já ale nechci, abyste mě fotil!
Já: A co takhle říct, že to nechcete, místo toho, abyste na mě hned útočil a napadal mne?
Slovák: Já jsem vám to řekl a nenapadl jsem vás!
Já: Pane, právě jste mi dal herdu do žaludku, až potom jste začal mluvit o nefocení. To je jasné a zřetelné fyzické napadení!
Slovák: Já jsem vás nenapadl!
Já: Jasně jste se proti mně rozběhl, dal mi herdu do žaludku, a tím jste mne fyzicky napadl. Jak to vyřešíme?
Slovák: Já jsem vás nenapadl!
Já: Nic, zavoláme policii, ať to vyřeší, to bude nejlepší řešení. Vy si připravte vaše doklady a doklady o právech o užívání tohoto pozemku.
Slovák cosi breptal, ale to už jsem vytáčel 156 (Městská policie Zlín).
Operátor: Městská polici Zlín, dobrý den.
Já: Dobrý den, Štěpán Prachař u telefonu. Mám problém - přijel jsem k práci, snažím se zaparkovat, ale nějaký pán se tu snaží uplatnit své možné právo na parkování, ale u toho mne fyzicky napadl. (Pak jsem uvedl adresu, místo střetu a kolik jich je - Slovák a "tichý kolega").
Operátor MPZ: Dobře pane, vysílám na místo hlídku, kdyby se situace vyhrotila ještě do příjezdu hlídky, okamžitě nás kontaktujte.
Já: Ano, díky, já doufám, že to nijak dál pán hrotit nebude.
V tu chvíli ke mně přistoupil ten Slovák a začal:
"Pánko, nějak se snad domluvíme, ne? Můžete tu zůstat stát, co vy na to"
Já na operátora: Vydržíte prosím chvíli? Pánovi asi došlo, co provedl a chce mi něco říci.
Já na Slováka: Chtěl byste se mi snad omluvit?
Slovák: Áno, omlouvám se, nějak to pořešíme, můžete tu zůstat.
Já na operátora: Tak pán se mi teď jasně a zřetelně omluvil, asi si je vědom svého předcházejícího jednání.
Operátor na mne: Jste si jistý? Mám tedy na vaše odvolání zrušit výjezd hlídky?
Já: Ano, jasně a zřetelně souhlasím s tím, že můžete odvolat hlídku, situace se uklidnila.
Operátor: Odvolávám hlídku na vaše odvolání.Dobře, kdyby se situace dál nějak vyhrotila, zavolejte.
Já: Děkuji za pomoc a přeju fajn pondělí.
Slovák na mne: Tak si tu teda zůstaňte, ty policajty jste volat nemusel.
Já: Pane, ale vy jste mne jasně a zřetelně napadl.
Slovák: Já jsem se chtěl dohodnout!
Já: Tím, že jste mi dal herdu do žaludku?
Slovák: Já jsem se ale chtěl dohodnout! Vy chytrý si myslíte, že můžete všechno!
Já: Pane, já jsem po vás chtěl jediný důkaz toho, že to parkoviště je soukromé. Není nijak označeno, navíc spousta aut zde už stojí na trávníku. Ještě na začátku jsem byl ochoten odjet, ale pak jste mne napadl.
Slovák: To je upravená plocha!
Já: Čím, prosím? Že jsou zde nasypány kameny a asi 5 aut stojí až na trávníku? Navíc zde opravdu není žádná cedule, která by to tu označovala za soukromé parkoviště či soukromý pozemek. Nemluvě o tom, že přijet sem ti policajti, tak dostaneme všichni pokutu za stání na zatravněné ploše, protože to tu není označené.
Slovák: Ale toto je upravená plocha! Já jsem se chtěl domluvit!
Já: Víte co, na začátku jsem byl ještě ochoten třeba odjet, kdybyste mi dokázal, že je to tak, jak říkáte, ale teď už na tom opravdu zájem nemám. Ale pokud považujete za domluvu fyzické napadení, tak se nemáme už o čem bavit.
Slovák: Já se chtěl dohodnout!
Já: Jasně, herdou do žaludku. Víte co, já se s váma nebudu bavit, to nikam nevede. Pokud máte ještě nějaký problém, volejte Městskou policii 156. Mějte se a na shledanou.
Potom Slovák na mne při odchodu něco hlasitě mumlal o tom, že nikoho volat nebude, jaký jsou dneska lidi, ale už jsem tomu moc nevěnoval pozornost a odešel, protože to k ničemu skutečně nevedlo.
Co z toho plyne?
a) buď nejezděte do práce autem, aspoň budete šetřit ovzduší nebo si s sebou vozte katastrální mapy k pozemkům, kde chcete parkovat, a to s výtiskem práv vztahujícím se k těmto parcelám,
b) dejte si do mobilu číslo 156 na rychlou volbu (Městská policie takto funguje téměř v každém městě),
c) naučte se slovensky.
