Už od sedmdesátých let prožívám pravidelnou jarní a podzimní krizi a dokonce mi ji přivozuje schválená právní norma. Kdo stejně jako já trpí střídáním letního a zimního času, ten problém pochopí snadno.

Přidat na Facebook

Jen posunu ručičky hodin dopředu nebo dozadu, začnu provádět naprosto nesmyslné věci. Můj biologický čas se totiž odmítá několik týdnů přizpůsobit a v té době není snadní žít vedle mne, natož se mnou a nedojít k žádné úhoně.
Začínám střečkovat hned po ránu a je lhostejné, jestli vstávám o hodinku časněji nebo si o ni přispím. Místo vlažné sprchy roztočím naplno modrý kohoutek a je tu první ranní šok. Nedám-li si sakra pozor, určitě vymačkám z tuby na zubní kartáček zvláčňující emulzi na ruce a dokážu několikrát zašmidlat v puse, než mne absence pěny a hnusná pachuť v ústech upozorní na omyl. A je tu další šok. Mohla bych klidně pokračovat přes protrhnuté punčocháče, problémy s make-upem, zapomenuté klíče, nastoupení do autobusu jedoucího zcela jiným směrem, než potřebuji. A kdybych měla vyjmenovat opravdu všechny ty karamboly a zmatky, které mne v období časových posunů potkávají, vzbudila bych bezpochyby u čtenářů oprávněný dojem, že se moje IQ pohybuje kdesi hluboko v mínusových hodnotách.
Já a všichni kolem si zhluboka oddechnou, když se po několika týdnech vrátím do normálu a opět se chovám racionálně. Bohužel, za pár měsíců se čas opět někam posune a můj zblázněný biorytmus ho odmítne bleskurychle následovat. A tak je tu zase období dalších grotesky hodných situací.


Je s podivem, že jsem ještě nenapáchala nějakou nevratnou škodu a docela bych se přimlouvala u našich zákonodárců za všechny nešťastníky mně podobné: nechte nám prosím čas, který naši předci už kdysi dávno odvodili od běhu slunce. Uvidíte, že se zase tak příliš mnoho nezmění ani ve společnosti ani v hospodářství a spoustu lidiček ušetříte nepříjemných zmatků a všelijakých drobných katastrof, ve kterých každé jaro či podzim účinkují bez vlastního zavinění.
Ručičky jejich biologických hodin se totiž posouvají mnohem a mnohem obtížněji, než ty na babiččině budíku či digitálkách.

oča
(Olga Čadilová)
středa 1. 11. 2006 08:00

Čadilová, Olga. 2006. Nejsem sama. Vychytané.cz. [Online] 1. 11. 2006. [Citace: 27. 7. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=196. ISSN 1802-2677.
link na článek: http://clanky.vychytane.cz/Nejsem-sama