Tentokrát se chtěli vytáhnout naši ruští sousedi. Poslali nám do kin svůj výtvor, bohužel distributoři si zase pohráli. Protože S.S.D znamená ve zkratce „smrt sovětským dětem.“ Jako název by to bylo celkem výstižnější. Nechápu proč spojení nenavázáno? O UFO se nikdo ani slůvkem nezmínil.
Takže zpátky do příběhu. Deset mladých rusů se chce zúčastnit televizní reality show, výhra je jeden milion rublů. Jsou odvedeni do opuštěného kdysi dávno pionýrského tábora. Jedna z účastnic si myslí, že je to vězení.., docela prekérní situace. Pak se za nimi zavře na několik západů brána, jsou jim odebrány telefony a naopak dostanou mikrofony.
Soutěží je má provádět zasloužilá moderátorka, která má o všem udělaný svůj obrázek. Hráči jsou totiž ze všech možných vrstev, s různými zájmy, problémy a příběhy. Víc jsou charakterově vymodelovaní kluci, ženský až na dvě krásky jsou si docela podobné.
Hra začíná. Po pár minutách padne první účastník k zemi se šípem v hlavě. Z megafonů se ozve strašidelný hlas, který si začne určovat pravidla hry, tentokráte o holý život. Nikdo z nich netuší, že před cca dvaceti lety v tomto táboře došlo k brutálním vraždám.
Bu bu a ještě jednou bu bu bu. I když začátek vypadá docela slibně, pak se to veze v jednom duchu, škoda, byl by to docela fajn zážitek. Pocítíte tak trochu inspiraci ze série Saw, tajemný hlas, chlap s maskou, lidi zavřený jak morčata v akváriu a nakonec protivná otázka, kdo umře první, aby si ostatní zachránili krk.
Zajímavé jsou strašidelné příběhy, podle kterých se postupně umírá, aneb ruské lidové. Nevím, asi bych svým prckům před spaním nevykládala, jak tatínek nechá svou dceru sežrat psy. Děti by mi asi lozily po stropě. Co jsem trochu nepochytila je konec příběhu, pro někoho šokující, pro mě trošku zprzněný.
