V sobotu 10. ledna otřese klubem Sýpka v Morkovicích dosud nevídaná taškařice, party s názvem Triple X, osazená celkem 16 DJs!
Své životní jubileum zde oslaví nikdo menší než DJ Luis, temný anděl domácí klubové scény, zakladatel Naked records a neúnavný propagátor kvality v taneční muzice. A právě s ním vedla rozhovor jeho kamarádka Lu, jinak booking manager jednoho z pozvaných DJs. Přečtěte si, co vše na sebe matador moravské scény prozradil, a že toho není málo!
Drahý Luisi. Rok se s rokem sešel, přehouplo se opět to poslední čísílko v datu a proto bych Ti ráda položila několik otázek.
V kuloárech jsem se doslechla, že hodláš slavit nějaké závratné životní jubileum. Kolik že Ti je? A kde to oslavíš?
Ahoj Lu. Ano, je to tak. I když nejsem nějakým velkým zastáncem narozeninových oslav, přece jenom svoje kulatiny jsem se rozhodl oslavit v trochu větším podání a proto doufám, že všechny cesty kluberů povedou 10. ledna na Sýpku do Morkovic.
Pojďme se ale zkusit vrátit v čase. Tak jako každý, i Ty jsi nějak začínal. Jaké byly Tvé DJské začátky? Jak vzpomínáš na své první (druhé, třetí, čtvrté) hraní před publikem?
Jsem odchovancem hudebního stylu rave, proto mne tahle scéna v mých začátcích velice ovlivnila a dalo by se říci, že mě ovlivňuje i doposud. Jak říkám: „Kdo ochutnal, nemá už co řešit.“
Jedny z prvních hraní byly někdy kolem roku 1995 na našich soukromých partys, co jsme pořádali s kamarádem na jedné luxusní myslivecké chatě. Sjíždělo se za námi desítky lidí z celé Moravy. Tenkrát nám říkali Diktátoři
.
Jaká je Tvoje nejoblíbenější skladba z doby, kdy jsi začínal hrát? Jak moc se lišil Tvůj hudební vkus z té doby od toho, co hraješ a posloucháš teď?
Nejoblíbenější skladbu nemám. Je jich totiž na pomyslné první příčce mnoho. Mezi producenty, co mě v mé minulosti hodně ovlivnili, můžu namátkou vzpomenout třeba Marusha, Dj Dick, Dj Hooligan, Westbam, Mijk van Dijk, Miss Djax, ID&T label atd…
Prošel jsem si vcelku zajímavou škálou stylů. Začínal jsem na tranceu. Později mě ovlivnily Thunderdomy, Earthquaky a jiná hardcore zvířátka. Potom jsem se na dlouhou dobu našel v Acid Trance stylu až do roku 1999, kdy jsem odjel do USA a po příjezdu od roku 2000 až po současnost je můj aktuální sound „progressivo-techhouse-deepo“.
Kdyby Tě chtěla nějaká slečna udolat, jaké jídlo by Ti musela vlastnoručně uvařit?
Jelikož jsem vyučený kuchař, bude to mít sakra těžké
. Nejsem nikterak náročný, stačil by medium pfeffersteak nebo svíčková. Jak nám říkala paní profesorka - podle svíčkové poznáte kuchaře.
Kdo je Tvým největším idolem z Večerníčku a proč?
Největším idolem z večerníčku je pro mě jednoznačně rebel Hurvínek.
Jakou otázku Ti ještě nikdy nikdo nepoložil a chtěl bys na ni odpovědět? A jak bys odpověděl?
Otázka: Je možné v této době neumět pohnout ani knoflíkem ve studiu a přesto vydávat profi tracky na světových distribucích pod svým jménem?
Odpověd:Ano. Začíná to být u nás horkým trendem.
Kdybys mohl změnit na světě jednu jedinou věc, která by to byla?
Hrozně těžká otázka!!! Určitě bych chtěl mnoho věcí, ale napadá mě momentálně – najít lék proti AIDS nebo rakovině.
Dozvěděla jsem se, že jsi nějaký čas pobýval za Velkou louží. Co Tě tam příjemně a co naopak nepříjemně překvapilo?
Amerika je zvláštní. Je to obrovská a krásná země. Američani jsou vcelku v pohodě. Hodně milí, někdy až moc. Taky jsou hodně hloupí a mají jen svoji zemi, pak dlouho nic… a nějakou Evropu nebo nedejbože Českou Republiku? Neví ani pomalu, kde na mapě leží a když ano, mají nás stále za Československo.
Nemile jsem byl překvapen, jak vychovávají svoje děti a jak jsou všechny strašně rozežrané a rozmazlené.
V rádiích dokázali hrát Madonninu Music třeba 6x za hodinu po celý den. Nejvíce sebevrahů a adeptů na hospitalizaci jsou prý speakeři v rádiích.
Jeden čas jsem žil několik desítek mil od Detroitu a hodně příjemně jsem pozoroval vliv Detroit techna na tamní kluby a hlavně DJe. Proto také miluju Detroit techno pro jeho tajemnost, depresivni veselost, pestrost a proto, že stále žije.
Popiš, jak si představuješ svůj běžný den za 30 let ode dneška .
Doufám , že mě bude hudba živit. Proto odhaduji, že v tomhle věku budu mít krásnou a šťastnou rodinu a skvěle vybavené studio, kde budou vznikat jen ty nejlepší vály pro inteligentní elektronické jukeboxy, co budou instalovány na každé dobré virtual reality party! DJové už budou jen v rezervacích. Vymřelý živočišný druh
.
Můžeš se pochlubit hraním v zahraničí, čím se liší české a zahraniční publikum?
Hraní v zahraničí je pokaždé něco jiného.Já měl tu možnost zahrát si zatím jen na Slovensku a v Lucembursku.
Na Slovensku je atmosféra na partys neskutečná.Slováci se dokáží mnohem více odvázat a dát najevo jak se jim set líbí.Jsou skvělí a temperamentní.
Lucembursko je jedinečné v tom, že je to vlastně takový střed Evropy.Každý Lucemburčan umí minimálně 2-3 jazyky.Na partys se není problém setkat pod jednou střechou s Francouzy, Lucemburčany, Holanďany, Švýcary a Němci.Lidé kluby naplňují až někdy od půlnoci a ta směsice různých národností a jazyků je opravdu parádní a neskutečná.
Je třeba i bulvární otázka. Všimla jsem si, že se kolem Tebe poslední dobou točí velké množství fanynek. Co si myslíš o vztazích na jednu noc?
Zase tak horký to není.Kamarádek mám sice hodně, ale to přeci není nic neobvyklého.Vztahy na jednu noc....Dříve možná ano ale postupem času si člověk svoje hodnoty přepočítává a zjišťuje, že nejlepší je to s partnerkou kterou miluje.
Děkuji Ti, Luisi, za Tvé květnaté a upřímné odpovědi. Dovol, abych ti popřála do budoucna hodně skvělých skladatelských počinů, velmi těsné a dlouhotrvající objetí múzy a nechť Ti vyjde vše na co sáhneš!
