Také se někdy sami přistihnete, že nasáváte atmosféru téměř dokonalého uměleckého díla, ale nenacházíte s autorem porozumění? Stává se vám, že koukáte na obraz velkého umělce nebo posloucháte tu 34. symfonii, která je v životě autora tou nejzásadnější, a stále nevíte proč?
Pro tyto případy neznalostních propastí jsme pro vás všechny nachystali jakýsi manuál - krátký průvodce druhým studiovým albem Jana Budaře a Eliščin Bandu, který slouží nejen k dokonalému porozumění mezi vámi, Janem a jeho tvorbou, ale také k tomu, abyste v Roxy 11.12.2008, kde proběhne křest desky PROMĚNA, zbytečně nezasahovali bezpředmětnými poznámkami do probíhající hudební produkce, a zejména tím nevyrušovali ostatní, kteří si tento manuál nastudovali s předstihem a mají v tom všem jasno.
Více informací také na
www.roxy.cz
a
www.janbudar.cz
Jan Budař - PROMĚNA
KOŇMO JAK KRÁL
První píseň na albu se odehrává na konci léta roku 1893. Je o veliké a zakázané lásce mezi společensky vysoce postavenou ženou a společensky hluboce umístěným mužem. Ona se jmenuje Amélie. Je krásná, záhadná, frivolní a nebezpečná. Muži se kvůli ní touží na bálech svlékat. On se jmenuje Jean Paul a od svých pěti let má pocit, že jeho otec není jeho pravý otec. A nemýlí se.
Měsíc svítí bledě, kočár se řítí Paříží a Amélie má strach jít spát, aby dnešní noc nemohla nikdy skončit. Bál madrigalistů pomalu usíná a Jean Paul zpívá francouzsky tuto českou píseň.
BLIND FROM LOVE
Tato píseň si přeje být písní Raye Charlese. Je to píseň o tom, že Bůh je, jen si nikdo přesně není jistý kde, jak, proč, kdy a jak to vypadá. Někteří jedinci se o tom umí přít celé hodiny někdy i roky.
Blind from love je hutný rokenrol, ve kterém se ozve padesátitisícový dav na stadionu ve Wembley, který jásá při poslechu skvělého saxofonového sóla Jirky Tarantíka.
Ideální k divoké předehře ve sprše.
DECHOVKA NA PŘÁNÍ
Píseň o rozchodu. Všechno se zdá být jako včera a přesto je realita úplně jiná a nikdy už nebude jako dřív. Aspoň tak se to zdá. Z rádia hovoří rozverná, trochu přiopilá paní moderátorka, která se ptá babičky z Uherského Hradiště, kolik že to je její sestře vlastně let.
„Úctyhodný věk… “ řekne do éteru, ale vůbec jí to nezajímá. Rádio ševelí a strach v pokoji se sráží na stěnách.
VYDRA ( proměna )
Píseň k zatím neexistujícímu filmu.
Jednoho rána se Luděk probudil a měl neodbytný pocit, že se stává vydrou. Nepomohlo nic. Ani láska maminky, ani láska sestry, ani velká láska přítelkyně Ireny. Ani tříměsíční terapie u předního brněnského psychiatra, ani permanentka do bazénu se saunou. Ta to ještě zhoršila. Luděk tráví víc a víc času ve vodě. Doba je zvláštní a lidé v ní taky. Ale bylo to tak vždycky, jen my si na jiné životy moc nepamatujeme. Důležité je nebát se být sám sebou, říkal ten brněnský psychiatr. Ale už ho vyhodili.
MALÝ MULAT
Píseň o tom, že se nemusím bát, že jsem jiný ( a že jsem jiný mulat ), protože každý je jiný, než někdo jiný. Na tom je to celé postavené. Člověk na to velmi často zapomíná a občas dokonce podlehne dojmu, že by měl být spíše jako ten pán z časopisu, co má tak hezky hebkou a opálenou pleť a na sobě takové pěkné šaty, co se snad ani nekrčí.
Oheň praská a Michael Jackson i jeho kamarádi - imitátoři Elvise Presleyho - Vojta s Honzou jsou jiní.
PAN PLACÍK
Je píseň o strachu, absurditě, divném snu, nečekaných vyhláškách, bolesti z bezmoci a intimní večeři dvou znovu zamilovaných lidí kolem osmé hodiny večer.
Auta už jezdí vpravo a mladí vojáci si vykračují pražskými ulicemi a mají pocit, že je všechno v pořádku.
Praha se bojí, ale snaží se, aby to nebylo moc vidět.
Lidé se údajně dělí na nějaké rasy a káva v kavárně Louvre už není, co bývala.
BROŽURKA
Je to jako v pohádkách a v písni Johna Lennona. All you need is love.
UKOLÉBAVKA PRO VELKÉ DĚTI
Když je člověk malý má pocit, že dospělý svět má opravdová kouzla. Pak je dospělý a zjistí, že ta opravdová kouzla měl, když byl malý.
Až do konce života se snaží rozvzpomenout na ta pravá kouzla.
NEPOZNÁVÁM
Tento text napsal Vladimír Morávek. Pochází z doby, kdy jsme chtěli udělat album, na němž by zpívaly různé světové hvězdy. Tak jako to udělal Michal Horáček a Petr Hapka. Nakonec jsme se odhodlali napsat e-mail Robbie Williamsovi, ale ten byl v tu dobu nedostupný a zůstal nedostupný do dnešního dne, takže tu píseň zpívám já. S komorním smyčcovým orchestrem Roxy ensemble a s Evou Vrbkovou- nečekanou operní pěvkyní.
ODPOUŠTÍM
Píseň s textem Vladimíra Morávka pro Lucii Bílou. Jeden z mála šansonu její neobyčejné kariéry. Píseň o přeplněných kufrech v předsíni. O úlevném odpuštění všech chyb a smutků. O sněhu, který padá na Prahu tak, jako slzy tečou na kanape. O temném večeru k odpolední kávě, která chladne v hrníčku z Chorvatska. O lásce, která se změnila a nikdo přesně neví kdy.
NEDOMAZLENÁ
Píseň pro všechny ženy a dívky, které si někdy připadaly, připadají nebo si připadat budou - nedomazlené. Píseň pro odvážnou zpěvačku, kterou ale zpívá zpěvák - Budař. Píseň o tom, že každý touží být mazlený a koho nemazlili dost- stává se nedomazleným.
TANEČNÍK
Školní ples- pět hodin ráno. Kdo ještě nešel domů, touží s někým být. Kdo už s někým je, většinou šel domů. Na parketu tančí cca deset lidí, lehce se motají do rytmu školní kapely Rotující kedluben. Chlapec se motá kolem dívky. Víno bylo moravské, levné, údajně vynikající. Kolem dívky se motá ještě dalších pět chlapců. Situace není úplně přehledná. V tombole byla hlavní cenou prasečí hlava. Vyhrál ji Kamil. Radost pouze předstíral. Odpoledne ji najde na nočním stolku v ložnici rodičů. Chlapec tančí s dívkou, situace se stává na chvíli přehlednější. Druhý den ráno je neděle, maminka peče koláč. Panicem je člověk jen jednou a to i tenkrát- v neděli.
MEZIHVĚZDNÝ
Malý průlet nad planetou. Průlet bez skafandru a těla. Rozechvění nad lehkostí letu. Stav bez úzkosti.
Jistota, že není důvod se bát a to ani při pohledu na vesmír v místech , kdy začínal nabírat rychlost.
Jinými slovy- jemná píseň o úletu bez psychotropních látek.
MARYLIN
Magdaléna Borová svým krásným hlasem zpívá píseň o úspěšné herečce s pseudonymem.
Starý motel nedaleko města Los Angeles. Andělé sedí v malém lobby s oranžovými tapetami, které se ze zdí svlékají už několik let. Andělů je celkem šest. Pláčou a zpívají píseň o vaně v níž vychladla voda i tělo. Někdy člověk zabloudí v pekle a zapomene, že se všechno pořád mění.
HAJZLPAPÍR, CHLEBA A COLA
Zdeněk šel kupovat toaletní papír, chleba a colu. Bylo pěkné podzimní odpoledne, Praha jen zářila. Igelitka tiše šustila o stehno a Zdeněk měl pocit, že je všechno v pořádku. Pak koutkem oka zahlédl sám sebe ve výloze masny.
Zastavil se, prohlédl si svou zkušenou tvář a najednou ho napadlo, pokolikáté on už takhle jde z nákupu s toaletním papírem, chlebem a colou. Zamyslel se a došel k číslu 2080. To ho tak překvapilo, že dostal krizi středního věku.
Zdroj: TZ Roxy
www.respekt.cz
www.janbudar.cz
