Když Arakain v roce 1998 vydal nové řadové album Apage Satanas, bylo nad slunce jasné, že jde o skvělou desku. Po hudební i textové stránce naprosto vyvážená kolekce se ihned usadila v kovových srdcích fanoušků.
A nic se na tom nemění ani nyní! 25 let od svého prvního vydání se ucelená sbírka třinácti skladeb dočkala v mnohém výpravné reedice.
„Byla jiná doba a jiný způsob práce. Nebyl běžně dostupný software pro digitální záznam v domácích počítačích, jako je tomu dnes. Ti movitější si mohli pořídit vícestopé magnetofony, Aleš Brichta jeden takový měl. Na něm jsme nahrávali naše skladby a vytvořili demosnímky, které měly v podstatě finální podobu. Kapela se pak nastěhovala na měsíc do studia Petra Jandy Propast a tam rostla jedna písnička za druhou. Každou hotovou skladbu Aleš otextoval a zároveň šel hned s autorem nazpívat, aby si kytaristi neobrousili prsty do krve, ti měli vždycky nejvíc práce,“ vzpomíná na vznik zásadního alba v diskografii domácí metalové stálice kytarista Jiří Urban.
Urban však zároveň upozorňuje, že se nahrávka v té době už velmi zkušené kapely nerodila zcela lehce, když vznikl po předběžném mixu „velký tlak na úpravy v některých textech a linkách, které se nám nelíbily“. Že odstup i následné změny byly ku prospěchu věci, potvrdil další vývoj, kdy se z Apage Satanas stalo takřka obratem po vydání album vpravdě ikonické. „Jen na Popronu nebyli moc nadšeni, protože jsme studio přetáhli o čtrnáct dní, a to už bylo dost peněz navíc… Věřím ale, že jim to deska vrátila,“ dodává se smíchem Urban.
Tehdejší frontman a zpěvák Arakainu Aleš Brichta pak upozorňuje, že zásadní pro vznik i následný úspěch Apage Satanas pak byla i autorská symbióza mezi ním a Urbanem, „kdy jsme si společně doplňovali a rozvíjeli naše nápady.“
Když pak přijde na skladbu z alba, která v obou silně rezonuje dodnes, jednohlasně se shodují na titulní písni. „Sešla se v ní povedená muzika a text, který je hodně nadčasový, a
člověk si za ním může stát i dnes,“ komentuje to Brichta a Urban dodává: „Apage Satanas od té doby neodmyslitelně patří k závěru všech našich vystoupení. Nejspíš to bude nejen pro její určitou mystičnost danou tématem, ale i závěrečným chorálem. Ten jsme s Alešem Brichtou spolu opakovaně nazpívali do mnoha stop, aby to vytvořilo dojem z náboženského nápěvu. To se nedá vymazat z paměti, kdykoliv to na koncertě slyším. Ta obrovská síla je tam stále...“
