Novinku Everyday Life pojala čtveřice opravdu velkoryse. Šestnáct písniček je rozděleno na dvě části a kapela v souvislosti s deskou mluví o dvojalbu. A nahrávka je v mnohém jiná. „Vnímáme to jako konec nějaké etapy. Je možné, že se jednoho dne vrátíme, ale teď to musím brát jako poslední věc, kterou děláme. Jinak bychom nebyli schopni do toho dát všechno,“ prohlásil zpěvák Chris Martin v souvislosti s předchozí řadovkou A Head Full Of Dreams, kterou v roce 2014 přirovnal k poslední knize ze série o Harrym Potterovi. A vyvolal bouřlivé spekulace o možném konci Coldplay. Zprávu o chystané novince tak příznivci přijali se značnou úlevou.
Na Everyday Life jsou to jiní Coldplay, než jaké důvěrně známe. „Je to vzrušující nový začátek, odvážný způsob, jak zahájit druhou kapitolu!“ napsal hudební měsíčník Q a nadšení vyjádřil 80% v hodnocení. Kapela se vydala na další průzkum a nejde jen o experimentování se zvukem a laškování s africkou a blízkovýchodní hudbou. Jsou tu i nové emoce. Svět se prudce mění a Coldplay s ním. Nejlepší pozvánkou k poslechu alba jsou oba úvodní singly Orphans a Arabesque. Zřetelně vymezují prostor, na kterém se kapela hodlá pohybovat. „Deska nabízí řadu hudebních odboček, pohromadě ji drží přímočaré texty a Martinův zlatý dar pro melodie,“ míní britský Telegraph v recenzi, kterou uzavírá plným bodovým ohodnocením.
Netradičně pojali Coldplay i propagaci alba. Ať už jde o celkovou image, která vychází z archivní rodinné fotografie kytaristy Jonnyho Bucklanda z roku 1919, tajemné billboardy, obrázky v antikvariátech, dopisy rozesílané náhodným fanouškům, zveřejňování tištěných inzerátů v obskurních místních novinách nebo koncert v Jordánsku rozdělený stejně jako deska na části Sunrise a Sunset a živě přenášený na YouTube.
