Uvolněný styl streetdance, dynamický rytmus a čisté emoce a vášeň těch, kteří nevěří nikomu nad třicet let. "Backstage je o lásce, tanci, přátelství, penězích, slávě a moci," přibližuje režisérka Andrea Sedláčková, autorka ceněného snímku Fair Play.
Dynamická lovestory plná tance a hudby. Život Mary a Buddyho se točí kolem jejich lásky, mají hlavně sami sebe navzájem a žijí romanticky v odstaveném přívěsu. Navíc je spojuje vášeň k tanci. Ve svém malém městě skoro na konci světa dali dokupy taneční skupinu, streetdance jim všem přináší přátelství, volnost a taky sny. Oba stejně jako ostatní členové skupiny sní o tom, že jednoho dne budou nejen zamilovaní, ale i slavní a bohatí. A dveře velkého světa i nablýskaného showbusinessu se jednoho dne opravdu pootevřou. Během tanečního battlu jim totiž uznávaný producent nabídne účast na castingu pro velkou televizní taneční soutěž. Zákulisí takové show má ale svoje tvrdé zákony, pro charakter každého z nich a pro přátelství bude sláva znamenat velkou zkoušku. Tu nejtěžší pak bude muset podstoupit láska ústřední dvojice. Zatím se milovali bez kompromisů, do jejich citů ale vstoupí nové a nečekané postavy.
Výraznou tváří Backstage je Ben Cristovao. Ve filmu hraje porotce a dvě jeho písně film do kin doprovází. Videoklip k první z nich, ke skladbě PADAM, trhá na YouTube rekordy a jen během měsíce po zveřejnění zaznamenalo přes 6 milionů zhlédnutí. K filmu vznikl i soundtrack, na němž se vedle Bena Cristovao objevují se svými skladbami i další jména popové, hip hopové nebo urban music. Svými tracky do něj přispěl například Paulie Garand, Annet Charitonová, VR/Nobody, Johny Machette nebo Indy a Wich.
Netanečních rolí se zhostili Kryštof Hádek, Ivana Chýlková, Judit Bárdos nebo Roman Luknár. Hlavní role ztvárnili mladí herci Mary Havranová s Ondrejem Hraškou a především pak taneční skupiny The Pastels. The Pastels na sebe upozornili ve finále Česko-Slovensko má talent, v Česku potom vystupovali s Lucií Bílou nebo s rapperem Rytmusem.
Hudbu pro film složil Jan P. Muchow a Viktor Hazard, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, zkušený a vynalézavý autor choreografií k moha televizním show a muzikálům.
Rozhovor s Andreou Sedláčkovou, režisérkou filmu
1. Co Vás přesvědčilo, abyste si řekla, že do tohoto projektu půjdete?
Líbil se mi scénář a témata, které v něm byly zpracovány. Tedy to, že je to film o lásce, tanci, přátelství, sebepoznání, penězích, slávě a moci. Připadalo mi zajímavé ukázat zákulisí taneční show, kde panují tvrdé zákony honby za úspěchem a ziskem. To prostředí, které každý divák zná zvenčí, se mi kromě tance zdálo jako velký triumf projektu: všichni sledujeme televizní show, ale nevíme přesně, co se v backstage (zákulisí) odehrává, jaké nekompromisní pravidla se tam uplatňují, jak je zneužíváno soukromí lidí, které je v případě potřeby nemilosrdně předhazované bulvárním tisku. Přitahovalo mě na tom to, že scénář byl zcela odlišný od všeho, co jsem dosud natáčela, že jsem mohla využít pro mě nové originální výrazové prostředky a popsat úplně jiný svět. Také se mi líbilo, že budu zpracovat se slovenskými herci, to je pro mě jako Češku svěží obohacení.
2. Jaká byla Vaše představa o filmu na začátku natáčení a jak jste spokojená s tím, jak se Vám ji podařilo naplnit?
Představy jsou vždy maximální. Ne vždy se je režisérovi podaří zcela naplnit a já jsem k tomu všemu, co se týče mých filmů, i velmi sebekritická. Ale v tomto případě o něco méně než obvykle, film se mi velmi líbí a mám ho ráda.
3. Podle čeho jste si vybírali herecké obsazení?
Samozřejmě, že podle talentu a podle toho, zda se na danou roli hodí.
4. Ve filmu mají své herecké role i tanečníci ze skupiny The Pastels, kteří s herectvím nemají takové zkušenosti jako vystudovaní herci. Jak hodnotíte jejich herecký projev?
Když jsem viděla, jak skupina The Pastels tančí, byla jsem unesena. Tryská z nich energie, radost ze života a pohybu, nespoutanost, originální kreativita. Trochu jsem se bála, jak to bude s jejich hereckými schopnostmi. Proto jsem částečně upravovala scénář, snažila se jim napsat dialogy takříkajíc na tělo a vycházet z jejich temperamentu. Největším překvapením byl pro mě Tony Porucha, který má hlavní a velmi těžkou roli a nikdy předtím ve filmu nehrál. Bylo jsem okouzlená jeho přirozeným talentem, který se v průběhu natáčení rozvíjel a postupně získával profesionální parametry a dovolím si říct, že před Tonym stojí – samozřejmě, pokud o to bude stát – velká herecká kariéra.
5. Znala jste tým lidí, který pracoval na filmu Backstage už předtím, nebo šlo o Vaši první spolupráci?
Znala jsem jen producenty Silvii a Erika Panákovi, se kterými jsem dělala film Fair Play a také castingovou režisérku Inge Hodálovou. Jinak nikoho. Měla jsem ale velké štěstí, že na spolupráci kývli kameraman Tomáš Juríček, architekt Michal Škrak a kostýmní návrhář Janko Kocman, se kterými jsem si mimořádně dobře rozuměla a doufám, že v budoucnu budeme spolupracovat i na jiných projektech. A samozřejmě, v tanečním filmu je nejdůležitější tanec. Oporou mi byl choreograf Miňo Kereš, který je špičkou ve svém oboru a vytvořil pro film nádherné kreace. A také před samotným natáčením dlouho trénoval dva herce, kteří nejsou tanečníky, a dokázal s nimi divy. Byla opravdu radost pracovat se Slovenská štábem, který byl nesmírně obětavý, příjemný a všichni jeho členové oplývali mimořádným talentem.
6. Myslíte si, že film Backstage osloví i starší publikum?
Podle mě ano. Film není jen o hip-hopu, ale i o mnoha jiných tématech, která se dotýkají všech generací. Je to příběh současný, autentický a originální, který hovoří o hrdinech, kterým od začátku fandíme, máme pro ně pochopení, bojíme se o ně.
7. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka z natáčení?
Asi natáčení televizní show. Kulisy jsme postavili v pražském divadle Archa a opravdu detailně reprodukovali jejich příběh. Na place jsme měli dvacet herců, deset tanečních skupin, dvě stě komparzistů, skutečný televizní štáb s osmi kameramany, náš filmový štáb se dvěma kameramany, přenosový vůz s posádkou. Celkově asi 450 lidí. To byly tři nejnapínavější natáčecí dny v mém životě a bylo skvělé, že všechno klaplo a vlastně nenastal žádný problém.
8. Proč by si podle Vás diváci měli přijít film Backstage podívat?
Tak, aby to neznělo příliš nafoukaně ... například proto, že jde o film, který se nepodobá ostatním, je veselý i dojemný, jsou v něm krásně taneční scény a má velkou energii.
