Příběh obestřený krvavou legendou, nás zavede do míst, kde panovala tvrdou rukou žena, kterou lidé milovali, jako se jí stejnou měrou báli.
Neexistují žádné dochované věci, kterých by se Erzsébet Báthory dotkla. Zato, ale existuje někdo, kdo nám ji představí v jiném světle, než v jakém ji známe. Režisér Juraj Jakubisko natočil příběh ženy, která spravovala velké majetky, zajímala se o léčitelství, prožívala lásku, bojovala s chudokrevností a čelila chamtivosti a zradě lidí. Snímek je rozdělen do tří částí (Ferenz, Darvulie, Thurzo) nazvaných podle jmen osob, které ovlivnily Erzsébetin život. Je vyprávěn mnichem (Polívka), který byl se svým společníkem (Mádl) pověřen, objasněním dohad, které se kolem hraběnky vyskytly. Kde se berou mrtvoly, které by stačily na zalidnění vesnice? Je hraběnka upír? Koupe se v krvi nevinných panen? Odpověď zní ne! Ve skutečnosti vládla Erzsébet tak, jak si žádala doba. Malá záliba v sadismu jí však upřít nelze. Pomáhala jako léčitelka a trpěla chudokrevností, kterou léčila bylinnou lázní zbarvenou do ruda. To intriky proti její osobě a majetku z ní udělaly monstrum, za jaké ji máme dodnes. Ale na každém šprochu, pravdy trochu, že?
Anna Friel je coby Erzsébet Báthory krásná a živoucí a i když malá vzrůstem, s bičem v ruce působí nebezpečně. S jejím mužem Ferenzem Nádasdym (Vincent Regan) si také není radno zahrávat. Nejenže vypadá jako Hun, taky se tak chová (trochu barbarsky
). Hlavní drsnou trojici uzavírá zrádný rodinný přítel Thurzo (Karel Roden). Jestli jste viděli Draculu F. F. Coppoly, neunikne vám nápadná podoba Thurza a transylvánského násosky. Dále uvidíte třeba Bolka Polívku, Marka Vašuta s efektním knírem, Jiřího Mádla jako mnicha Cyrila, který se zřejmě řídí heslem: „Chceš-li s vlky žíti, musíš s nimi výti.“
Rozsáhlý rozpočet 380 tisíc eur padl především na výpravu. Konečně uvidíme i jinou choreografii bitev než jakou nám servírují zahraniční kolegové v poslední době, spoustu komparzu, střety šavlí a specificky nasvícené scény. O ty se postaral jeden z kameramanů F. A. Brabec. Jehož vizuálně působivý styl si vychutnáme zvláště ve snových pasážích. Rozhodně si užijete i scény erotické (především jedna je tuze zábavná), typické pro Jakubiska. Zobrazení sexu jako zvířecí touhy. Lesbický polibek Erzsébet a služky (Lucie Vondráčková) musel být v některých prudérnějších zemích vystřižen. Atmosféru dotváří i kostýmy, kterých je na 5000 a jsou velmi nápadité. Třeba hraběnčina paruka připomínající tvar sukně, typický pro tuto dobu. Umění se projeví také v osobě italského malíře Caravaggia (Hans Matheson) a jeho obrazů. Anatomický deník, mnichovo zrcadlové písmo nebo jeho vynálezy, které snímek odlehčují svou komičností, jsou zřejmě inspirovány Leonardem da Vinci.
Velkofilmy trpí svou velikostí, výjimka není ani zde. Když pominu problémy, které provázely vznik, jsou tu některé triky jako výměna pozadí. U několika scén je to hodně okaté. Malým mínusem je také délka filmu (to, že vedle mě sedící pán celý film prospal a vzbudil se až na konec, budiž přičteno velmi pozdní době promítání
).
Jinak nevidím žádný důvod, proč tento film s klidným srdcem nedoporučit. Po delší době (skoro)český film, který mě bavil.
Erzsébet Báthory nebyl nikdy dopřán spravedlivý proces. Možná, že můžeme považovat za novodobou obhajobu tento film a pojem „Čachtická paní“ změní díky Jakubiskovi svůj význam, ale to už bude záležet zase jenom na lidech. Tak co, oběť nebo vrah?
Jarešová, Veronika. 2008. Bathory.
Vychytané.cz. [Online] 22. 7. 2008. [Citace: 8. 9. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=1225. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Bathory 
