Paul i přes to, co se mu stalo, se na celou situaci snaží dívat s nadhledem. Sám říká, že tu bylo i několik šťastných náhod - nehoda se stala v Utrechtu, jen 10 minut jízdy od špičkového neurologického centra. Když by byla akce v Amsterdamu, bylo by to více než půl hodiny cesty a těžko domýšlet, jaké by to mělo následky. Další šťastnou náhodou bylo, že jeden z nejlepší neurologických specialistů v Evropě byl zrovna v tomto centru, v pět hodin ráno, kdy sanitka Paula do nemocnice dovezla. Právě tento člověk udělal ty správné kroky, které vedly k tomu, že se můj stav následně zlepšoval. A pak, Paulova žena, Margita. První věc, kterou udělala, když se Paul nehybně ležel v posteli - vyzdobila cestou místnost oblíbenými věcmi - Paulovou košilí, fotkami, květinami…Tak, aby až se probudí, viděl známé a oblíbené věci.
Během prvních dvou dnů po pádu se neurologové snažili - přístroje ukázaly, že jeho mozek stále funguje, ale jeho tělo nereagovalo. Až pak ale přišla jeho žena, Margita, řekla mu, ať ho chytne za ruku, ať ji stiskne. A Paul ji stiskl, i když byl v bezvědomí.
Toto celé zanechalo na Paulovi hluboké stopy, které navždy změnily jeho vnímání světa. “Jsem pragmatický člověk, nevěřím v Boha, ale to, co se mi stalo, jak to celé probíhalo, je pro pragmatického člověka až nepochopitelné. Věřím, že existuje něco, jako vnitřní jádro člověka, jeho duše…”
Zahajující skladba alba While You Were Gone má elegantní klavírní uspořádání, je poctou svému názvu. Duše se v ní jakoby vznáší nad svým pozemským tělem v astrální projekci emocí. Je obrazem toho, co Paul právě v nemocnici prožil, na co si pamatuje.
Nicméně, ze samotného pádu a následných událostí toho večera, si Paul nepamatuje vůbec nic. Poslední věc, na kterou si vzpomíná je, že opouští svůj zelený pokoj a směřuje na pódium - právě toho osudného večera. Mozek pak vymazal další momenty před nehodou a následně i po ní.
