Radujme se, veselme se, Potřík jim dal nářez. Starouš Voldy už má utrum, tuhej je jak pařez! V tomto případě však konec knihy zas takový nářez nebyl!
Taky patříte mezi fanoušky Harryho Pottera? Já od prvního dílu. Kdo by řekl, že knížka o klukovi s jizvou, který máchá hůlkou vzbudí takový zájem, mnohdy až fanatický. Nápad, který J. K. Rowlingová dostala při cestě vlakem, jí však pomohl dostat se z docela obtížné životní situace. První díly vznikaly po kavárnách aby ušetřila za topení, při psaní dalších si už mohla zatápět jak chtěla. Tak jak jeden dopis může změnit život obyčejnému klukovi utlačovaného vlastní rodinou, může jeden šílený nápad dostat matku samoživitelku na žebříček nejbohatších lidí světa.
Dokonale vystavěný příběh o chlapci, který přežil vražedný vpád čaroděje, slizkého jak had, snažícího se o nadvládu nad kouzelnickým světem, kterému stál v cestě jen ten malý hošík s ježetou kšticí na šešulce. Přeživší batole se dostalo do rukou jediným příbuzným, typickým usedlým Angličanům, studeným jak psí čumák poskakujících okolo obtloustlého synka. Když už se to nemohlo zdát horší objevila se sova, dopis, pravda o sobě, rodině a Bradavice, jeho nový domov. 11- letý kluk se vrhl do studijních let plných kouzel, dospívání a dobrodružství spolu s kamarády Ronem a Hermionou. Každým rokem se však blížil k naplnění vlastního osudu tak úzce spjatého s největším nepřítelem a hrozbou, lordem Voldemortem, který každým dnem sílil a snažil se dokonat to, co mu ten malý kluk s očima zelenýma jak čerstvá žába v láku, tenkrát překazil.
S každým novým dílem hrdinové rostli a s nimi i styl psaní, napínavost. Díl od dílu byl temnější. Knihy rostly se svými čtenáři. Každý díl dostal do vínku schopnost vcucnout čtenáře do děje a nepustit až do konce. Konce, který byl vždycky velkolepý a hodný závěru knihy. Předem ohlášených sedm dílů se blížilo ke konci a tím se stupňovalo i napětí. Uzavíraly se sázky na úmrtí hrdinů a svět zaplnily spekulace natěšených fanoušků. Závěr knihy ležel na dně bankovního sejfu už od doby napsání prvního dílu. Čekaní zpříjemňovaly jen filmová zpracování. Až to přišlo! Blížil se konec roku 2007 a s ním přišel i dlouho očekávaný poslední díl čarodějova učně. Myslet si, že konec nebude velkolepý, bylo stejně absurdní jako snažit se dát Snapovi šampon.
Natěšená jsem prolétla knihkupectvím (bohužel bez koštěte
) a s chutí jsem hltala každé slovo. Po celém těla jsem měla husí kůži a nemohla jsem odtrhnout zrak. Napnutá jak špagát jsem bojovala s nutkáním začít od konce. Rowlingová nezklamala. Napětí, zodpovězení otázek položených v průběhu let gradovalo do finále celé ságy. Když už jsem napětím skoro nedýchala, dostala jsem takovou ledovou sprchu jako nikdy! Zdání, že jsem přeskočila stránku jsem zapudila. Chvíli jsem seděla a nevěřícně koukala. Místo velkolepé kouzelnické bitvy tu bylo jen přecházení v kruhu, občas přerušený monolog Harryho a jediné slůvko znamenající padouchovu smrt. Skoro se až zdálo, že Potter Voldemorta ukecal k smrti. V hlavě mi blikal obří neonový nápis: „U Merlinových slipů, takhle to přece nemůže skončit!?“
Zklamaná jsem dočetla na konec. No a když jsem si myslela, že horší už to nebude, zjistila jsem, že jsem se šeredně mýlila. Byla tu kapitola „ O 19 let později.“ Nepřehledná, roztržitá, dospělé hrdiny jsem si jaksi neuměla nacpat do hlavy. Méně je někdy více a tady to platí, myslím, dvojnásob. Bez této kapitoly by si kniha udržela alespoň důstojný konec v tom pravém magickém opojení...
Jedinou naději vidím ještě ve filmovém zpracování. Doufejme, že filmoví kouzelníci nenechají největšího padoucha padnout tak nedůstojně.
Sága skončila, chlapec přežil. Přežila jsem to taky a jsem ráda, že nemám zlozvyk mé babičky, začínat od konce. Jsem však zralá na koňskou dávku hřejivého a zlatavého Felix Felicis. Tak na zdraví...
Jarešová, Veronika. 2008. CHLAPEC, KTERÝ PŘEŽIL, TRUDNĚ SKONČIL.
Vychytané.cz. [Online] 26. 3. 2008. [Citace: 21. 11. 2024.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=1003. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/CHLAPEC,-KTERÝ-PŘEZIL,-TRUDNĚ-SKONCIL 
